Pozvánka na čtvrteční Interpelace. Téma: Energetika hledá budoucnost

„Jádro je - zdá se - ekonomicky mrtvé. Přál bych si, aby lidstvu došlo, že spalování uhlí je největším zločinem na životním prostředí a zdraví, kterého se dopouštíme. Jenže to bude asi bohužel ještě chvíli trvat. Širší rozvoj těžby břidličných plynů či využití technologie ukládání uhlíku do podzemních struktur nepovažuji za dlouhodobě perspektivní. Obnovitelné zdroje energie mají (přesto, že u nás je velmi poškodil fotovoltaický tunel) velikou budoucnost,“ napsal bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík.

A předznamenal tak svůj úhel pohledu, který bude ve čtvrtek, 23. května obhajovat v debatě s Milanem Urbanem, ministrem průmyslu a obchodu ve stínové vládě ČSSD (jeho postoje charakterizuje například výrok z roku 2004 „ Těžební limity jsou pozůstatkem posttotalitní doby, kdy ještě neexistovaly základní demokratické právní principy.“ ). Své k tomu řekne i Petr Holub, analytik Aktuálně.cz, který se energetikou dlouhodobě zabývá.

Téma našeho květnového povídání – Energetika hledá budoucnost - volně navazuje na první letošní Interpelace s podtitulem Česko hledá budoucnost (záznam najdete ZDE) a dále pak Kultura hledá budoucnost resp. Věda hledá budoucnost.

Sejdeme se tradičně ve foyer Nové scény ND a to ve čtvrtek 23. května v 17 hodin.

Počet míst k sezení je omezen na necelou stovku míst. Tomu, kdo se chce zúčastnit, doporučujeme předchozí rezervaci. „Rezervační“ vstupenku si můžete zdarma vyzvednout v pokladně Nové scény ND.

Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (23. května od 17 hodin).

Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem. Zprostředkujeme jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen texty, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.

Všem hostům jsem položil tři stejné otázky týkající se tématu. První zaslal své odpovědi Petr Holub, najdete je zde.

Dnes představuji druhého z hostů (Milan Urban své odpovědi dosud nezaslal a moc času už mu na to nezbývá).

Martin Bursík

vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí

byl místopředsedou vlády a ministrem životního prostředí ve druhém kabinetu Mirka Topolánka

v letech 2005 až 2009 byl předseda Strany zelených, nyní je druhým místopředsedou

vystudoval obor ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy

přednáší na University of New York in Prague

Měl by stát rozšířit jadernou elektrárnu Temelín? Či prolomit limity na těžbu uhlí? Nebo spíše podpořit energetiku založenou na obnovitelných zdrojích?

Ekonomika jaderných elektráren se za poslední dva roky dramaticky zhoršila. Zatímco před rokem tvrdil finanční ředitel ČEZ, že firma dokáže financovat výstavbu nových reaktorů sama, dnes již požaduje po vládě garanci, že dostane za vyrobenou elektřinu více než dvojnásobek tržní ceny elektřiny. Rozdíl bychom měli - podle plánů ministra Kuby -uhradit ČEZ my, spotřebitelé elektřiny. Za 40 let provozu by to dělalo více než 1,4 biliónu korun! Připravovaný Temelínský tunel je proto třeba pojmenovat a včas zastavit.

Navíc, rok 2012 byl opět rekordním ve vývozu elektřiny. Vyrobili jsme a vyvezli o 1/4 více než spotřebujeme. Z toho vyplývá, že žádné nové velké centrální zdroje nepotřebujeme. Uhlí nechme v zemi budoucím generacím. Chceme-li být konkurenceschopní, měli bychom se naučit především energií šetřit a posilovat naši nezávislost rozvojem ekonomicky nejefektivnějších obnovitelných zdrojů energie.

Proč platíme za elektřinu víc než třeba Francouzi? Jakou roli by měl stát - jako největší vlastník - hrát v akciové společnosti ČEZ?

Francie má silného regulátora, který nabízí domácnostem a malým podnikatelům integrované tarify opřené o nízké výrobní ceny elektřiny z již dříve vystavených jaderných a přečerpávacích elektráren. Oproti tomu český regulátor (ERÚ) je více než vstřícný k distribučním společnostem ČEZ, EoN a PRE, kterým umožňuje účtovat domácnostem 30 a dokonce i více než 50% konečné ceny elektřiny jako poplatek za distribuci. Zajímalo by mne, proč ERÚ bojuje proti obnovitelným zdrojům energie, které v r. 2012 zvýšily cenu pro domácnosti o méně než 10%, ale cena distribuce oscilující mezi 30 a 50 procenty mu vůbec nevadí.

Jakým směrem se bude (popřípadě by se podle Vás měla) ubírat energetika celosvětově?

Jádro je - zdá se - ekonomicky mrtvé. Přál bych si, aby lidstvu došlo, že spalování uhlí je největším zločinem na životním prostředí a zdraví, kterého se dopouštíme. Jenže to bude asi bohužel ještě chvíli trvat. Širší rozvoj těžby břidličných plynů či využití technologie ukládání uhlíku do podzemních struktur nepovažuji za dlouhodobě perspektivní.

Obnovitelné zdroje energie mají (přesto, že u nás je velmi poškodil fotovoltaický tunel) velikou budoucnost. Ale musí respektováno měřítko. Měly by být podporovány jen malé, decentralizované zdroje, které vyrábějí energii co nejblíže od místa spotřeby - to je cesta k energetické soběstačnosti. Věřím, že stále více lidí touží po tom, aby se odstřihly od energetických kolosů, které diktují ceny a mají nezdravý vliv na politiku.