Ukrajina, Sýrie či Islámský stát za hranicemi naší země. Uvnitř pak spory o jmenování vlády, dvoje volby, fenomén Babiš či napětí mezi prezidentem a částí společnosti…

Každý rok má své důležité události, které ovlivňují budoucnost po řadu lét nadcházejících, málokterý jich měl ale od pádu totalitního režimu tolik jako ten právě uplynulý.

Připomeňme si, jak je viděly a interpretovaly zajímavé osobnosti z řad blogerů na Aktuálně.cz. Co třeba o Islámském státu píše ministr zahraničí, o Rusku a Ukrajině analytici Petr Robejšek, Jiří Pehe, Václav Žák a další. Přečtěte si blogy významných vědců, publicistů a vůbec lidí, kteří nějakým způsobem vynikli v tom, co dělají či prožili nějakou zajímavou zkušenost, jejímž prostřednictvím se třeba dokážou podívat na svět jiným způsobem, než jej vidí většina.

A vezmeme to od začátku.

Na přelomu roku, tři měsíce po volbách, stále neměla Česká republika novou vládu. Po sporech uvnitř vítězné ČSSD a dohodách o personálním obsazení, které vzešly z koaličních jednání, odkládal její jmenování prezident. Až rekordních 83 dní po volbách si Bohuslav Sobotka odnesl z Hradu jmenovací dekret, 29. ledna jej pak dostali všichni ministři a 17. února získal kabinet, složený ze zástupců ČSSD, hnutí ANO a lidovců, důvěru sněmovny (pohodlnou většinou 110 ze 181 poslanců přítomných ve sněmovně).

Na přehled blogů zaobírajících se jednotlivými tématy se dostanete po kliknutí na příslušný obrázek.

V lednu letošního roku vrcholily v Kyjevě protesty proti tehdejšímu ukrajinskému prezidentu Viktoru Janukovyčovi, které nakonec přerostly v ozbrojené střety mezi demonstranty a speciálními jednotkami Berkut. Janukovyč ze země uprchl, vládu převzala opozice.. Nedlouho poté Rusko s podporou části obyvatelstva vojensky obsadilo Krym a připojilo jej ke svému území. Ve stejné době propukly ozbrojená povstání na východě Ukrajiny s převahou ruskojazyčné populace. Kyjevská vláda se doteď neúspěšně pokouší tato povstání potlačit. Ukrajinská krize ovšem vyvolala debatu nejen o situaci ve východní Evropě, ale i o roli Ruska a jeho prezidenta Vladimíra Putina v současném světě, a o tom, jak na to reagují či by měly reagovat Evropská unie a USA.

Stejně jako Rusko a Ukrajina přitahovaly pozornost blogerů dění v arabských zemích, útoky radikálních muslimů a jejich boj s tamními režimy i s euroamerickou civilizací.

Doma jsme celý rok řešili zejména prezidenta Miloše Zemana a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Současná hlava států se po několikaměsíční pauze opět svými výroky s vervou pustila do části společnosti, a vysloužila si za to od ní pískot, červené karty i létající vejce. Působení Miloše Zemana v roli prezidenta republiky se stalo vděčným námětem celé řady blogů.

Stranou nezůstal ani bývalý prezident Václav Klaus, tak se po delší době i on dočkal zmínek v blogerských textech.

Andrej Babiš se stal ministrem financí, preference jeho hnutí rostou, významně zabodovali jím navržení kandidáti ve volbách do europarlamentu i obecních zastupitelsteva to bez toho, aniž by představilo nějaký konkrétnější program. Podle všeho k tomu stačí heslo: „Prostě to dokážeme!“. Řada lidí vkládá to Babiše naděje coby do člověka nepoznamenaného dosud působením v politice. Jiní varují před propojením byznysu a politiky, které představuje. Co bloger, to názor…

Květnové volby do Evropského parlamentu blogem příliš nezaujaly, zato ty říjnové do obecních zastupitelstev hojně glosovaly.

V listopadu pak řešili někteří blogeři nezáviděníhodný úkol: jak se vypořádat s 25. výročím pádu totality a nepsat přitom úvahy, které již předtím mnohokrát zazněly. Nakonec se jich několik zeptalo svých dětí, které v té době byly malé či se ještě nenarodily. A jejich pohledy jsou často hodně překvapivé.