Mnoho si z raného dětství nepamatuji (je to podle některých psychologů známka, že bylo docela spokojené ;-). Spíše jen takové útržky. Ale z toho dne zůstalo ani ne sedmiletému klukovi v paměti vryto několik obrazů, které tam budou asi až do smrti.

Na víkendovou chatu uprostřed lesů nedaleko Jílového u Prahy se to ráno, jenž dávalo tušit další horký srpnový den, přiřítili naši na motocyklu, tátově červené jávě dvěstěpadesátce. Jezdili obden, vozili dědovi s babičkou, kteří se zde o mne během mých prvních školních prázdnin starali, nákupy.

Dnešek byl ale nějaký jiný, ani malému dítěti nemohlo ujít, jak strašně nervózní jsou. Tátovi spadla motorka ze stojánku, z nádrže vytékal benzín. Ale táta si toho nevšímal. Běžel za námi na verandu, gestikuloval rukama a cosi křičel...

"Rusáci, přijeli, Rusáci..." vyrážel ze sebe přerývaně. "Jsou všude, okupují nás."

"Zastavili jsme se ráno ve vesnici pro chleba," líčil. "Lidi ve frontě měli tranzistoráky... 'Před Národním muzeem jsou tanky, na budovu střílí kulomety...' Mysleli jsme, že vysílají nějakou rozhlasovou hru... To je strašný...," chrlil ze sebe táta.

Nikdy před tím jsem ho takhle neviděl. Ten táta, který si vždy a za všech okolností uměl se vším poradit. A teď se zjevně bál. Podvědomě jsem tušil, že hlavně o mě, o rodinu, o to, co přijde...

"Táto, bude válka?" Pamatuji se, že jsem brečel. "Neboj, U Tant nás v tom nenechá..." Jako kdyby sedmileté dítě mohlo vědět, co je to OSN. Natožpak co může a nemůže jeho generální tajemník.

Jdeme s kamarády po lesní cestě podél chat a skandujeme: "Ať-ži-je-u-tant! Ať-ži-je-u-tant!" Někdo se hořce usměje, jiný zavrtí smutně hlavou. Ale my jsme klidnější. Víme své, U Tant nás v tom nenechá. Říkal to přeci táta...

Děti mají svět takový jednodušší, hezčí. Někdy.

Požádal jsem naše blogery, aby se s námi podělili o své vzpomínky na srpnové dny roku 1968. Příležitost je dobrá, letos tomu bude rovných čtyřicet let.

A co Vy? Jak jste prožili "svůj" osmašedesátý? Napíšete nám své vzpomínky? Nemohu slíbit, že zvládneme uveřejnit všechny, na pár nejzajímavějších se ale ve Čtenářově blogu jistě dostane.

Své texty posílejte na mejlovou adresu blogy(zavináč)aktualne.cz. Uveřejnit můžeme i případné fotografie zaslané jako přílohu v mejlu.