Současná situace je opravdu náročná, trvá velmi dlouhou a není jasné, kdy skončí. Během pandemie se mluví až o třetinovém nárůstu emočních poruch, jako jsou úzkosti a deprese. Slyšela jsem opakovaně otázku, jsou-li situací více ohrožené ženy, co ženy prožívají, zdali jsou bezmocné.

Nejvíc ohrožené jsou ženy, které se potýkaly s psychickými problémy již před pandemií, které čelí domácímu násilí, finanční tísni, jsou na situaci samy. Obecně lidi, kteří jsou méně psychicky odolní, což ale neznamená, že si za to mohou sami. Každý jsme jinak psychicky vybaveni, psychicky “robustní”, máme jiné osobnostní dispozice a dovednosti, jak se vyrovnávat se změnou, jiné předchozí zkušenosti. Mnohé věci lze do určitého stupně posilovat, či se naučit, ale určitě nemáme všechny stejnou příležitost k tomuto rozvoji, práci na sobě. Třeba i z rozumových důvodů.

Pokud na ženě jako jediné z rodiny leží povinnost starat se o děti na distanční výuce, chod domácnosti a které zároveň samy pracují na home office, pak se domnívám, že hlavním prožitkem je stav vyčerpanosti. Nicméně všechny ženy na to nejsou samy, mají své partnery, manžely, širší rodinu. Role otce se razantně změnila za poslední léta, v plno rodinách se muži plnohodnotně zapojují do chodu domácnosti a péče o děti. Ale je pravda, že ne všude. Stále mají muži v naši společnosti vyšší platy, což podporuje přesvědčeni, že muž zajištuje rodinu po finanční stránce a žena se stará o rodinu.

Sil ubývá, ale dovoluji si rozporovat názor, že dnes většina žen/ matek prožívá pocit bezmoci. V jaké situaci se lidé cítí bezmocní, co je hlavní příčinou tohoto pocitu? Jsou to partnerské problémy, které se objevily, pocit ztráty osobní svobody, nová omezení jejich dosavadního života? Je bezmoc opravdu ten pocit, kterým se adaptujeme na změnu? Pokud jsme zaplavení bezmocí, nepodařilo se nám najít vhodný adaptační mechanismus. Jde o nefunkční způsob reagování a zpracování náročné situace, který nás dále paralyzuje a neumožňuje najít lepší, účinnější způsob, jak se v nastavených podmínkách pohybovat, zvýšit svůj pocit spokojenosti.

Myslím si, že můžeme očekávat dlouhodobý trend narůstání emočních poruch, ale to nejenom u žen, stejně tak u mužů. Na druhou stranu bych nepodceňovala mentální sílu a schopnost snášet dlouhodobou zátěž u žen. Předpokládám, že se drtivá většina z nás nemůže dočkat toho, až se naše životy vrátí do “starých koleji”. Teď jsme pod palbou různých katastrofických scénářů, zastrašování lidí. Proč si vytvářet katastrofická očekávání a s tím spojený tlak samy a dobrovolně? Vytvářet si v hlavě scénář, že až to pomine, stejně budeme na tom špatně, trvale poškození? Jako důsledek také můžeme vidět zlepšení organizace práce a chodu rodiny, zpomalení našeho zrychleného životního stylu, trávení více času s rodinou, uvědomění si, jak je zdraví a dobrá kondice pro nás důležité. A rozhodně u žen, které jsou doma a jejich děti taky – zlepšení kuchařského umění či rukodělných prací.