ODS zaparkovala v Evropském parlamentu u Varšavy. Přitom má na výběr lepší alternativu
Bulharský poslanec Evropského parlamentu Angel Džambazki včera během jednání pléna Evropského parlamentu ve Štrasburku hajloval. Ano, čtete správně. Džambazki patří v Parlamentu do politické skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR), která je obecně považována nejen za politickou skupinu extrémně konzervativní, ale také protievropskou. Patří do ní i česká ODS.
Pokus poslance Džambazkiho bagatelizovat jeho hajlování jako malé nedorozumění s vysvětlením, že se jednalo o mávnutí na předsedající jako gesto omluvy, považuji za naprosto směšný. A pro ODS je to jenom další ukázka toho, že by v této politické skupině skutečně neměla nadále zůstávat.
U hajlování to ale nekončí
Nejen včerejší naprosto nepřijatelný úlet nacionalistického Džambazkiho nás nutí zamýšlet se nad tím, proč si čeští poslanci z ODS volí pro své působení v Evropském parlamentu zrovna politickou skupinu ECR. V Evropském parlamentu je jejich nejdůležitějším spojencem polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS), která ECR prakticky ovládá. Zhruba 40 % poslanců ECR jsou totiž poslanci Práva a spravedlnosti.
PiS v Polsku zakazuje interrupce, cenzuruje výuku ve školách a vládní představitelé rozhodně nešetří homofobními výroky, které přispěly třeba ke vzniku zón bez LGBT hned v několika polských městech. PiS se zároveň snaží paralyzovat jak nezávislé soudy, tak i média, kvůli čemuž Polsko skončilo i před Soudním dvorem Evropské unie.
ODS přitom ale doma používá rétoriku, která naznačuje, že demokratické hodnoty jejich členové chrání tělem i duší. Venku v Evropě to tak ale úplně nevypadá.
Sundejme si růžové brýle
Na spolupráci se zeměmi V4 bychom se neměli koukat jenom růžovými brýlemi. Musíme být kritičtí. Vždyť i Evropský soudní dvůr včera ve svém verdiktu potvrdil, že polská a maďarská vláda si prostě v Evropské unii nemohou dělat, co se jim zlíbí. Polsko a Maďarsko jsou členy Evropské unie, tak jejich vlády musí dodržovat evropskou legislativu.
Polská a maďarská vláda ale zásady právního státu dlouhodobě porušují, a to například v otázkách nezávislých soudů, médií a akademické svobody. Podle včerejšího rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je zcela legitimní podmiňovat čerpání evropských dotací právě dodržováním stanovených pravidel, které pro země z členství v Unii vyplývají. Zkrátka, pokud chce některá země čerpat výhody členství, musí hrát podle pravidel.
Spojování s PiS oslabuje hlas Česka v Evropě
Fakt, že jsme měli premiéra v gigantickém střetu zájmů, nás v Evropě hodně poškozoval. Jak špatně ale navenek v současné chvíli působí, že vládní strana ODS zaparkovala v Evropském parlamentu zrovna u Varšavy? Rozhodně má na výběr alternativu, která by Česku zajistila, že náš hlas bude mít v Evropě váhu. Kdyby ODS chtěla, mohla by být součástí politické skupiny evropských lidovců (EPP), jejíž byla ostatně součástí i v minulosti.
Včerejší incident bulharského poslance v Parlamentu, ale i aktuální vývoj v Polsku, jsou skutečně alarmující. Podle mého názoru je zapotřebí je reflektovat a vyvodit z nich patřičné důsledky. Přiznat chybu bolí a změna politické skupiny v Evropském parlamentu, uznávám, může být trnitá. Pořád jsem ale přesvědčen o tom, že pár škrábnutí je lepší než stát bok po boku politikům, kteří pár kilometrů od našich hranic porušují občanské svobody a boří demokratické principy, na kterých sama Evropa stojí. V našem primárním českém zájmu by přitom mělo být, aby na nich Evropa stála pevně.
Pokus poslance Džambazkiho bagatelizovat jeho hajlování jako malé nedorozumění s vysvětlením, že se jednalo o mávnutí na předsedající jako gesto omluvy, považuji za naprosto směšný. A pro ODS je to jenom další ukázka toho, že by v této politické skupině skutečně neměla nadále zůstávat.
U hajlování to ale nekončí
Nejen včerejší naprosto nepřijatelný úlet nacionalistického Džambazkiho nás nutí zamýšlet se nad tím, proč si čeští poslanci z ODS volí pro své působení v Evropském parlamentu zrovna politickou skupinu ECR. V Evropském parlamentu je jejich nejdůležitějším spojencem polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS), která ECR prakticky ovládá. Zhruba 40 % poslanců ECR jsou totiž poslanci Práva a spravedlnosti.
PiS v Polsku zakazuje interrupce, cenzuruje výuku ve školách a vládní představitelé rozhodně nešetří homofobními výroky, které přispěly třeba ke vzniku zón bez LGBT hned v několika polských městech. PiS se zároveň snaží paralyzovat jak nezávislé soudy, tak i média, kvůli čemuž Polsko skončilo i před Soudním dvorem Evropské unie.
ODS přitom ale doma používá rétoriku, která naznačuje, že demokratické hodnoty jejich členové chrání tělem i duší. Venku v Evropě to tak ale úplně nevypadá.
Sundejme si růžové brýle
Na spolupráci se zeměmi V4 bychom se neměli koukat jenom růžovými brýlemi. Musíme být kritičtí. Vždyť i Evropský soudní dvůr včera ve svém verdiktu potvrdil, že polská a maďarská vláda si prostě v Evropské unii nemohou dělat, co se jim zlíbí. Polsko a Maďarsko jsou členy Evropské unie, tak jejich vlády musí dodržovat evropskou legislativu.
Polská a maďarská vláda ale zásady právního státu dlouhodobě porušují, a to například v otázkách nezávislých soudů, médií a akademické svobody. Podle včerejšího rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je zcela legitimní podmiňovat čerpání evropských dotací právě dodržováním stanovených pravidel, které pro země z členství v Unii vyplývají. Zkrátka, pokud chce některá země čerpat výhody členství, musí hrát podle pravidel.
Spojování s PiS oslabuje hlas Česka v Evropě
Fakt, že jsme měli premiéra v gigantickém střetu zájmů, nás v Evropě hodně poškozoval. Jak špatně ale navenek v současné chvíli působí, že vládní strana ODS zaparkovala v Evropském parlamentu zrovna u Varšavy? Rozhodně má na výběr alternativu, která by Česku zajistila, že náš hlas bude mít v Evropě váhu. Kdyby ODS chtěla, mohla by být součástí politické skupiny evropských lidovců (EPP), jejíž byla ostatně součástí i v minulosti.
Včerejší incident bulharského poslance v Parlamentu, ale i aktuální vývoj v Polsku, jsou skutečně alarmující. Podle mého názoru je zapotřebí je reflektovat a vyvodit z nich patřičné důsledky. Přiznat chybu bolí a změna politické skupiny v Evropském parlamentu, uznávám, může být trnitá. Pořád jsem ale přesvědčen o tom, že pár škrábnutí je lepší než stát bok po boku politikům, kteří pár kilometrů od našich hranic porušují občanské svobody a boří demokratické principy, na kterých sama Evropa stojí. V našem primárním českém zájmu by přitom mělo být, aby na nich Evropa stála pevně.