Zveřejněný text koaliční smlouvy ( http://zpravy.idnes.cz/text-koalicni-smlouvy-06h-/domaci.aspx?c=A131213_100441_domaci_hv ) obsahuje řadu návrhů pro modernizaci řízení země (a to směrem, kterým se od počátku 90. let ubírají vyspělé státy). Bohužel se však nejedná o koherentní soubor potřebných změn, ale pouze o jejich izolované záblesky.


Před tím, než se budu věnovat samotné modernizaci řízení, nemohu si odpustit jednu poznámku: Přestože některé návrhy (jako například omezení daňových úniků prostřednictvím daňových rájů či ztransparentnění vlastnictví podniků) jsou v souladu z posledními návrhy G8, z návrhu není zřejmé nakolik si budoucí politická reprezentace uvědomuje, že ČR je malou otevřenou ekonomikou a především členem EU (kromě obecných formulací a důrazu na čerpání eurofondů). Například chybí jakákoliv zmínka o celkové strategii Evropské unie Evropa 2020 (na kterou mj. zaměření eurofondů přímo navazuje) či jednotlivých sektorálních strategiích (například Transport 2050). Některé záměry nebude moci navíc nová vláda pravděpodobně uskutečnit, protože se jedná o záležitosti „vnitřního trhu“, kde je třeba přesvědčit členské státy EU a Evropský parlament - například navržené zpřísňování standardů pro energetické štítky.

Jaké jsou ale jednotlivé prvky, které by mohly přispět k modernizaci řízení veřejných záležitostí v České republice:

• standardizované hodnocení veřejných investic v jejich celém životním cyklu – velmi důležitý přístup, který by mohl ušetřit miliardy (nezvažuje se pouze kolik bude stát samotná investice, ale zohledňují se i budoucí náklady provozu a údržby); bohužel navrženo pouze u velkých dopravních staveb
• zvýšení kvality dopadových analýz nově předkládaných norem – klíčové pro celkové zlepšení kvality českých zákonů a ještě důležitější, když uvážíme počet zákonů, které se podle návrhu koaliční dohody chystá nová vláda poslat do Parlamentu; bohužel není jakkoliv rozvedeno, jakým způsobem bude zkvalitnění dopadových analýz dosaženo – inspirovat se lze na http://www.korupcejakoparazit.cz/clanek/recept-13-ne-kvalita-ceskych-zakonu/ , kde se danému tématu více věnujeme
• veřejné konzultace nových norem – zahrnutí širší veřejnosti do konzultativního procesu nové legislativy může vylepšit nejen nové zákony, ale i pozdvihnout demokracii jako takovou; bohužel zmíněno pouze u daní, navíc navrhovaná lhůta 30 dnů je obvykle nedostatečná (vhodnější se jeví minimálně 60 dnů)
• zapojení neziskových organizací do přípravy zákonů již v jejich nejranější fázi – zahájení konzultací v raných fázích přípravy opět ve vyspělých zemích zlepšuje kvalitu výsledné legislativy; bohužel zmíněno pouze v oblasti životního prostředí
• využití nástrojů behaviorální ekonomie – např. účtenková loterie, zmínka o motivaci větších úspor na stáří či motivaci třídit odpad - zohlednění toho, jak se lidé skutečně chovají, ne jak by se měli teoreticky chovat podlé té či oné ideologie, je pro přípravu jakýchkoliv pravidel zásadní; chybí však celková koncepce tohoto přístupu (jako je tomu v USA či Velké Británii, kde byl vytvořen tzv. centrálního „Nudge Unit“); nejsou vytvořeny podmínky pro ověření alespoň některých návrhů v „pilotní“ praxi – například navrhované „osvobození sociálně potřebných zaměstnanců od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců“ by bylo vhodné ověřit pouze ve vybraných regionech před implementací na celém území (zejména ve světle zkušeností s S-kartou)
• víceleté rozpočtování – bohužel zvažováno pouze v oblasti obrany; „stabilitu a předvídatelnost prostředí“ by si zasloužily i ostatní oblasti, kde stát utrácí a to vzhledem k veřejným službám (mj. viz potřebná stabilita neziskových organizací, které pro stát zajišťují sociální služby), tak i investicím
• využití demografické a sociologické expertízy – zmíněno v souvislosti se stárnutím a udržitelností důchodů; opět chybí celková koncepce, a tak pravděpodobně dostupné demografické analýzy nebudou dále dostatečně zohledňovány např. při plánování kapacity školských zařízení (současný deficit mateřských školek se již nyní přesouvá na úroveň základních škol, za několik let pak do víceletých gymnázií, atd.)


Níže uvedené obecné kroky pro zkvalitnění veřejné správy by skutečně mohly přinést celkové zlepšení, ale bude záležet na schopnosti politické reprezentace je skutečně prosadit napříč veřejnou správou a vlastně změnit její celkovou „firemní“ kulturu:
• zavedení principu transparentnosti činnosti veřejné správy, průhlednosti procesů a rozhodování o veřejných penězích
• transparentní nákupy, zveřejňování výdajů placených z peněz daňových poplatníků
• využtití nástrojů moderního eGovernementu – elektronizace faktur, hromadné nákupy, atd.


Celkově frapantní je fakt, že v celém textu koaliční dohody chybí kvantifikace cílů a vztáhnutí těchto cílů k dosahovaným úrovním v jiných zemích (tzv. benchmarking). Jednou z mála výjimek je snížení počtu usmrcených v silničním provozu s cílem dosáhnout do roku 2020 na úroveň průměru evropských států. To se však nejeví příliš ambiciózní, neb např. v přepočtu na milión obyvatel se chceme za 7 let dostat na současnou pozici Slovenska http://ec.europa.eu/transport/road_safety/pdf/observatory/historical_evol_popul.pdf

Stanovení jakýchsi klíčových indikátorů výkonu (KPIs) pro jednotlivé oblasti, které by kvantifikovaly vytýčené cíle (samozřejmě jen v oblastech, kde je to možné a kde to dává smysl), by mělo být logickým krokem při přípravě programového prohlášení vlády. Zároveň by bylo vhodné tyto KPIs propojit se snahou o transparentnost správy veřejných záležitostí a kvality veřejných služeb a následně využít tzv. otevřená data (open data) pro další zefektivnění řízení státu. To by také umožnilo veřejnosti sledovat průběžné výsledky vládnutí nové koalice.