Desatero demokratického učně

Každou chvíli vedu diskusi na Facebooku s někým, kdo nevěří v demokracii, ačkoli to není programový komunista, ale jen tápající, kterému slovo svoboda přestalo vonět. Proto jsem po vzoru módních časopisů napsal desatero, které bude mnohým připadat banální. Ale pochopte, pro politology jsem to nepsal. Možná se některým z vás může hodit.

1/ Lidé jsou furt stejní, dobří i zlí, z takových vzniká vláda. Vláda je moc a moc korumpuje, takže i z dobrých dělá často zlé. Proto tu musí být možnost zlé vystřídat.

2/ Pokud zlé střídají ještě horší, je to furt lepší, než kdyby zlí mohli u vesla zůstat na věčné časy. Protože když mocným nehrozí žádné zúčtování, absolutně zvlčí.

3/ Když někdo vládne pomocí strachu, je to daleko horší, než když vládne díky nesplněným slibům. Pokud existuje opozice a svobodná média, budou nesplněné sliby odhaleny.

4/ Vláda nemá moc nad životem a smrtí svého kritika, ba ani nad jeho profesní existencí.

5/ Tam, kde dojde k excesům moci, je možnost představitele moci pohnat k nezávislému soudu.

6/ Politik není bůh, kterému smíme či musíme věřit, i když lže. Získává od nás jen podmíněnou důvěru.

7/ Politiku nelze svěřit nestranným odborníkům, protože politické rozhodování je vždy volba priorit, tedy stranění. Kdo říká, že politiky chce nahradit nestrannými odborníky, většinou si chce jen ukousnout větší koláč moci.

8/ Kritik není nepřítel, ale demokracie se musí umět bránit proti těm, kdo ji chtějí zničit.

9/ Pokud se jejich počet zvyšuje, je to znamení, že nějaká stránka demokracie nefunguje dobře a musí se změnit dříve, než ji změní její nepřátelé.

10/ Pokud se spokojenost lidí s vládou blíží 100%, už to s největší pravděpodobností není demokracie.