Mezi USA a EU právě probíhají jednání o celosvětově největší a nejrozsáhlejší smlouvě volného obchodu, jejíž podpis může omezovat práva států a vést k významnému navýšení moci mezinárodních potravinářských koncernů.

Jedná se o tzv. „transatlantické obchodní a investiční partnerství“ (Transatlantic Trade and Investment Partnership, TTIP). Dohoda se zabývá rozsáhlou tématikou - od sociálních otázek přes problematiku lidských práv, bezpečnosti a energetiky, autorských práv a ochrany osobních údajů až po vzájemný obchod.
Hlavním problémem dohody je, že významně omezuje práva jednotlivých zemí. Přitom dohoda nebude, na rozdíl od jiných mezinárodních smluv, ratifikována v parlamentech členských států, ale pouze schválena Evropským parlamentem a kvalifikovanou většinou Rady EU. V USA prezident Obama naplánoval tzv. fast track, který znemožní její dostatečné projednávání v parlamentu.

Kdo o dohodě rozhoduje?
Kvůli obrovským změnám, které s sebou dohoda může přinést a mezi které patří i omezení práv jednotlivých zemí, by bylo logické jednat transparentně a umožnit se spolupodílet všem zúčastněným, včetně nezávislých expertů, menších lokálních firem, vlád jednotlivých států a tisku. Realitou je přesný opak.
Dohoda je projednávána za zavřenými dveřmi pod taktovkou nadnárodních společností. K diskuzi jsou přizvány firmy a obchodní skupiny jako Nestlé, Cargill, DuPont, asociace tabákových firem nebo asociace výrobců vepřového masa. Celkem více než 600 společností dostalo příležitost psát některé z kapitol dohody. Projednávání nejsou otevřená veřejnosti, nezávislým organizacím ani publicistům. Výsledná dohoda dává podle dnešního scénáře, který unikl na veřejnost, výrobcům a společnostem moc nad vládami jednotlivých zemí.

Proč dohoda probíhá v tichosti?
Cílem utajování je snížit riziko opozice skupin, které dohoda ohrožuje. Tajnůstkářství a nedostatečná informovanost prospívají megakorporacím a omezují vliv veřejnosti a nezávislých odborníků. Mezinárodní potravinářské koncerny na obou stranách Atlantiku, jako je Nestlé a Kraft, podporují vyjednávání, protože jim rozvolnění ochranných omezení zjednodušuje přístup na trhy zúčastněných zemí.
Podle nevládní neziskové organizace na ochranu lidských práv Iuridicum Remedium, o. s., je součástí dohody například i mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (investor-to-state dispute settlement, ISDS). ISDS dává investorům možnost žalovat země před speciálními tribunály v případě, že by změny zákonů dané země mohly vést ke snížení jejich odhadovaných zisků. Uvedený mechanismus ohrožuje samu podstatu demokracie, neboť v praktických dopadech omezuje možnosti národních parlamentů při tvorbě a změnách legislativy.

Jaká konkrétní rizika nám hrozí?
Problematika je nesmírně komplexní a sama se zde budu zabývat jen problematikou zdraví a výživy, které se profesionálně věnuji. Výsledná smlouva může například omezovat práva států schvalovat legislativu ve věcech zdraví a ochrany životního prostředí.
Jedním ze základních principů dohody má být tzv. harmonizace požadavků na bezpečnost potravin. Tato harmonizace prakticky znamená, že všechny zúčastněné státy budou muset respektovat nejnižší standard mezi svými účastníky. Například v USA je dnes dovoleno krmit chovná zvířata antibiotiky, používat některé pesticidy, které jsou v EU zakázané, nebo prodávat neoznačované GM potraviny. Po podepsání dohody můžeme být my všichni v EU nuceni akceptovat takovouto nižší úroveň ochrany spotřebitele a právo bude na straně výrobců a obchodních společností.
V USA je dovoleno potraviny „vylepšovat“ až třemi tisíci aditiv, zatímco v EU je jich schváleno jen několik set. Po dohodě budeme muset zbylé tisíce aditiv také akceptovat.
V USA se pro navýšení produkce mléka používá geneticky modifikovaný růstový hormon (rBGH). Tato praxe není v Evropě z důvodu zvýšení rizika vzniku nádorových onemocnění u konzumentů a zdravotního poškození zvířat povolena a prodej amerického mléka je proto v Evropě zakázán. Proniknutí rBGH na doposud správně chráněný evropský trh se teď může stát realitou. Nejen rBGH, ale i další GM potraviny budou moci zaplavovat i náš evropský trh bez možnosti ochrany.

Co bychom měli požadovat?
Dohody, které mohou zásadně a pravděpodobně nevratně ovlivnit každého nás, by měly probíhat pod větší kontrolou veřejnosti a odborníků. Nesouhlasím se snižováním požadavků na kvalitu potravin. Nemyslím si, že bychom měli dále posilovat moc nadnárodních společností na úkor lokálních producentů. Podporuji volání po transparentnosti ze strany Fair Trade projektu a nezávislých médií, například Alternetu a nevládních neziskových organizací jako IuRe, které jasně vyjadřují nesouhlas se způsobem přípravy dohody.
Politici obhajují připravovanou dohodu tím, že usnadní vzájemný obchod a pravděpodobně navýší počet pracovních míst. Je docela možné, že TIPP skutečně přinese prospěch. Otázkou je, komu, a koho naopak ohrožuje. Dosavadní udržování návrhu v tajnosti, spoluúčast megafirem, minimální množství informací ze strany médií a jednoznačné varování nezávislých organizací vzbuzují podezření.
Na české politické scéně se mi doposud podařilo najít pouze výhrady a upozornění na rizika připravované dohody od Strany zelených. V případě, že se mýlím a že i jiná česká politická strana o rizicích TIPP informuje, mě prosím upozorněte. Jinak se zdá, že všechny ostatní strany jsou plně zaneprázdněné bojem o svoji moc a na ochranu spotřebitelů už jim nezbývá sil.