Před několika lety se do škol v tichosti dostaly hromady nezdravých potravin a nápojů. Výsledkem jsou naštvaní rodiče, kritizující odborníci, zmatené školy a aktuální snaha ministerstev nezdravost regulovat. Jenže výrobci vytáhli do boje. Zvítězí lobbisté, nebo zdraví našich dětí?

Ministerstva zdravotnictví a školství připravila skvělý návrh vyhlášky, která by zásadně omezila prodej nezdravých potravin a nápojů na chodbách škol a reklamu na ně. Nově by se ve školách směly prodávat a propagovat jen potraviny, které neobsahují nadměrné množství cukrů a tuků, umělá sladidla, kofein a rizikové trans mastné kyseliny.

Potrefené husy kejhají
Potravináři, pekaři, mlékaři a kupodivu i ministerstvo zemědělství se však zlobí a připomínkami se snaží návrh co nejvíce rozmělnit. Jeden potravinářský gigant dokonce tvrdí, že z technologického hlediska je téměř nereálné dané typy výrobků podle navržených pravidel vyrábět. Ano, je docela možné, že obrovské společnosti neumí vyrobit žádné zdravé potraviny, ale faktem zůstává, že nezdravé potraviny k pobytu ve škole nikdo nepotřebuje.
Lobbisté nyní kreativně vymýšlejí, proč není vyhození junk food ze škol správné. Jaké jsou jejich nejčastější argumenty?

„Musíme vychovávat, ne zakazovat“
Ano, děti zcela jistě musíme vychovávat. Je kontraproduktivní, když je ve třídách učíme o významu pití vody a na chodbách jim prodáváme sycené slazené nápoje. Vytvoření zdravého stravovacího prostředí je nezbytnou součástí komplexního přístupu k výuce dětí o zdravé výživě.

„Za stravování dětí odpovídají rodiče“
Ano, rodiče jsou odpovědní za stravování svých dětí. Právě proto potřebují, aby je školy, kde jejich děti tráví nařízením státu spoustu let, podporovaly ve snahách o zdravou výživu, ne aby jejich snahu naopak podkopávaly.

„Zákazy nefungují“
Zákazy (v rozporu s tvrzením dotčených potravinářských společností) fungují skvěle, proto je vůči nim obrovský odpor zájmových skupin. V našem případě navíc nejde o žádné absolutní zákazy konzumace, ale o naprosto nezbytnou regulaci. Nikdo nenařizuje zastavení výroby čehokoliv. Jde jen o otázku, jestli mají být nezdravé potraviny nabízeny i ve školách. Pokud vím, české děti ani dospělá populace netrpí nedostatkem potravin, ale přejídáním se a zdravotními potížemi, které souvisí s nadbytkem. Žádné ohrožení nedostatkem sladkostí nikomu nehrozí.

„Jeden ‚pribiňáček‘ nikoho nezabije“
To tedy určitě ne. Jenže děti naučené jíst například přeslazené mléčné dezerty často vůbec nejedí obyčejné bílé jogurty, které by jim nejvíce prospěly. Pravidelnou konzumací sladkostí si děti vytvářejí návyk na sladké. Potravináři to dobře vědí, a proto jim návrh tak moc vadí - nejde jen o pár „pribiňáčků“, ale o výchovu zákazníků na desítky let dopředu.

„Nechme na školách, co bude ve školních automatech“
Výsledkem dosavadního přenesení kompetence na školy je, že většina potravin a nápojů nabízených ve školách není zdravá. Proč by také ředitelé, kteří jsou už tak plně vytíženi spoustou odborné práce, měli řešit zdravou výživu? Nebo si snad (podobně jako školní jídelny) mají najímat nutriční specialisty – každá škola zvlášť, aby za jejich služby také každá individuálně platila? Když se nastaví jednotný systém pravidel pro všechny, bude zřejmé, co je a co není možné prodávat dětem. Ušetří se hodně práce školám a nezdravé potraviny nebudou mít šanci se do automatů dostat.

„Děti si to koupí mimo školu“
Některé děti si někdy koupí nezdravé potraviny mimo školu, my však vůbec neřešíme absolutní zákaz sladkostí, jenom jejich efektivní omezení. Omezení dostupnosti svým dílem určitě přispěje. Nesmyslnost argumentace pomocí nákupu před školou lze vysvětlit i na starém českém pořekadle, že příležitost dělá zloděje. Čím více budeme obklopeni nezdravými potravinami, tím větší je pravděpodobnost, že je budeme i konzumovat. Děti by musely být andělé, aby si v moři sladkostí, ve kterých je topíme, doplavaly pro mrkev.
Už z etických důvodů nezdravé jídlo nepatří na půdu školy. Omlouvat jeho přítomnost tím, že ho děti chtějí a opatřily by si ho jinak, je čirý alibismus. Děti navíc nesmějí školu během vyučování opouštět ani o přestávkách, takže omezíme příjem nezdravého jídla během školního dne. I to je výhra.

„Odstraněním nezdravých potravin přestanou školní bufety vydělávat“
Smyslem škol není vytvářet pracovní příležitosti pro majitele bufetů, ale vzdělávat děti. To se týká i zdravé výživy. Což s prodejem junk food na chodbách škol jednoznačně koliduje.

„Není nezdravá potravina, jen nezdravé množství“
I kdybych přistoupila na toto kontroverzní tvrzení, stále přetrvává problém v množství. Mezi odborníky panuje shoda, že naše děti se sladkostmi přejídají. Proč je tedy podporovat v další konzumaci?

„Západní státy to zakázaly a nefungovalo to“
Čím dál více zemí se snaží nejrůznějšími způsoby regulovat konzumaci nezdravých potravin a nevím o zemi, která by omezení vzdávala jako nefunkční. Ve světě je jednoznačný trend k omezení prodeje sladkostí ve školách.

Vyházení nezdravých potravin a nápojů ze škol omezí jejich dostupnost a konzumaci. Regulace může jen přimět děti k zdravějšímu jezení, omezit plýtvání ve školních jídelnách, dlouhodobě ozdravit populaci. Navržená vyhláška je pro děti, rodiče a společnost výhrou, proto držme palce ministerstvům, ať ustojí tlak lobbistů a vyhláška zůstane ve smysluplné podobě.