Na luxus, že si dopřáváme „bezplatnou zdravotní péči“, řádně doplácíme. Práce lékařů si nevážíme, do ordinací běháme i s nesmysly a o své zdraví se nestaráme. Skutečné ceny předepisovaných léků neznáme, a tak je běžně nadužíváme a plýtváme s nimi. Lékaři nás často mají plné zuby, pro hromady byrokracie nemají čas komunikovat (rozhovor s pacienty jim stejně nikdo nezaplatí), často jsou už jen znechucení a vyhořelí. Ale všichni jsme šťastní, protože je to všechno zdarma!

Při placené službě je vše úplně jinak
Úplně jiná situace nastane, když například pes začne kulhat. Zavolám lékaři, který mi okamžitě osobně bere telefon a nabízí kontrolu už v následujících hodinách. V ordinaci slušně mluví se mnou i se psem, psa vyšetří, vysvětlí mi možné příčiny problému, navrhne terapeutický postup a nastíní rizika možných potřebných intervencí. Komunikuje se mnou o výběru intervence, protože mnoho zdravotních problémů nemá jednoznačné řešení a já jako klient mám právo o intervenci spolurozhodovat. Je připraven zodpovědět vše, co mě jen napadne. Uklidněná a s jasným plánem postupu odcházím domů. V případě potřeby operace proběhne předoperační příprava, operace i kontrolní vyšetření v rámci několika dnů. Parkování hned před klinikou je bezplatné a s kulhajícím psem (který váží 70 kilo) mi lékař pomůže až do kufru.

Realita naší bezplatné „lidské“ péče
Co nás (s trochou nadsázky) čeká u lékaře, který se stará o lidi?
• několikahodinové čekání v čekárně (i přes předchozí objednání)
• letmé setkání se zdravotníkem v podobě lékaře, jenž chrlí dotazy, zrak má upřený k obrazovce a prsty buší do klávesnice
• recept na lék nebo žádanka na vyšetření bez vysvětlení
• restrikce bez vysvětlení důvodů (typické je třeba doporučení omezit vitamín K uživatelům protisrážlivého Warfarinu, jenže bez vysvětlení, ani otázka kompenzace snížení příjmu zeleniny se neřeší)
• nemocniční strava, která odporuje lékařem naordinované dietě nebo zásadám při nemoci, která byla diagnostikována
• odmítnutí pacienta, který se chová jako zákazník - třeba jen tím, že si namísto bezhlavého plnění rozhodnutí lékaře dovoluje klást otázky a vyjádřit jiný názor

Bezplatný systém deformuje a demotivuje
Chápu smysl i potřebu zdravotní spoluúčasti. Je mi jasné, že mnohé zdravotní potíže jsou tragédií pro jedince i jeho rodinu, že starší lidé, děti anebo chronicky nemocní potřebují větší podporu. Jenže současný systém je jednoznačně nespravedlivý vůči lidem, kteří se o sebe řádně starají, jsou převážně zdraví a každý měsíc posílají tisíce na zdravotní pojištění. Když výjimečně potřebují pomoc, setkají se se službou, která by v komerčním prostředí zkrachovala po pár týdnech.
Bezplatná péče totiž zcela deformuje zdravotní systém a demotivuje všechny, kteří o své zdraví dlouhodobě pečují. Situaci vůbec nepomáhá ani možnost výběru zdravotních pojišťoven, protože v naprosté většině mohou jen nabízet totéž.

Co zdravotnictví a pacienti potřebují?
Nezbytné je zapojení pacienta jak do platby za péči, tak do rozhodování. Zdravotnictví prospějí dobře informovaní pacienti, kteří prevencí předcházejí nemocem a v případě onemocnění podporují terapii domluvenou s lékařem. Pacienti potřebují ze strany zdravotníků cítit respekt k jejich tělu i myšlení. Pro dodržování naordinované terapie je třeba chápat její smysl, znát rizika a mít šanci o způsobu léčby informovaně spolurozhodovat. Protože ani terapie naordinovaná sebechytřejším lékařem bez podpory samotného pacienta nebude fungovat; v takovém případě jen plýtváme penězi a časem.
Pro vnímání ceny zdravotní péče nám všem jen prospěje účtenka s reálnými cenami všech výkonů, vyšetření a léků při každé návštěvě zdravotního zařízení, i kdyby úplně vše platila pojišťovna. Pro omezení nadužívání péče a plýtvání léky je nezbytné, aby každý z nás měl možnost smysluplnou část svého zdravotního pojištění utratit podle svých preferencí, tedy spolurozhodovat o tom, za co se jeho penězi platí. Pro někoho to může být třeba bezplatné očkování proti chřipce, pro jiného lepší strava v nemocnici.