Volby vidím růžově. Téměř všichni prezidentští kandidáti jsou demokratičtí, vzdělaní, prozápadně orientovaní. A úplně všichni jsou mnohonásobně slušnější než současná ostuda Pražského hradu.

Současná hlava státu je s veškerou vážností těžce nemocný člověk, který už pár let namísto reprezentace naší země sebestředně propaguje jen sám sebe. Jezdí se učit stabilizovat společnost do Číny, chová se nejapně před britskou královnou, vymýšlí si neexistující novinové články, před ruským prezidentem „vtipkuje“ o fyzické likvidaci novinářů. Po pěti letech ostudy potřebujeme prezidenta, který bude Česku prospívat, který nás bude důstojně, hrdě a rozumně prezentovat.

Koho tedy volit?
Uklidňuje mě, že laťka je tak proklatě nízko, že vybrat horšího prezidenta snad v našem vesmíru ani není možné. Kromě hradní ostudy z mého výběru vyřazuji také Petra Hanniga, který kandiduje s programem zachovat současnou politiku hlavy státu, a to přesně nechci. Volit nebudu ani lobbistu zbrojního průmyslu Jiřího Hynka. Nechci totiž, aby taťka nosil pušku v ruce. Ostatní kandidáty obdivuji, že našli odvahu jít se svou kůží na agresivní český politický trh. Každý z nich přináší jiné přednosti a zkušenosti, každý by důstojně reprezentoval naši zemi.

Obdivuhodní kandidáti
Zde moje vyjádření k těm, které obdivuji, jednoho z nich budu volit a kteréhokoliv z nich, kdo vyhraje, budu s nadšením podporovat: Jiří Drahoš je bývalý předseda Akademie věd ČR, odborník s bohatými manažerskými zkušenostmi. Nasbíral pro kandidaturu nejvíce podpisů občanů, získal podporu mnoha osobností od úspěšných podnikatelů až po umělce, perfektně zvládá kampaň. Marek Hilšer je lékař a občanský aktivista. Obdivuji kombinaci jeho vzdělání, zvládl studium mezinárodních vztahů a medicínu. Úctyhodné je jeho zapojení do humanitární lékařské mise v Africe. Je příkladem, jak z neznámosti jde kandidovat na nejvyšší pozici ve státě, a ukazuje, jak trochu nerovný souboj mezi známějšími jmény úspěšně zvládat. Michal Horáček dokázal, že se umí prosadit na více frontách. Je úspěšný skladatel a bývalý podnikatel, dnes podporovatel mnoha veřejně prospěšných projektů. Také si sehnal podpisy mezi voliči, pro kampaň obětoval nejen svůj čas, ale i své vlastní prostředky. Pavel Fischer byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, následně se stal velvyslancem. Disponuje sítí kontaktů a přátel mezi zahraničními politiky a diplomaty, jeho tématem jsou strategické a bezpečnostní otázky a na běžkách se i pohybuje. Mirek Topolánek jako bývalý předseda vlády přináší spoustu politických zkušeností. S nimi bohužel i okamžiky, které už k chlubení nejsou. Obdivovat můžeme jeho odvahu, že i s oprávněně kritizovanou minulostí jde znovu na bojiště. Vratislav Kulhánek jako manažer a bývalý předseda představenstva Škoda Auto má manažerské zkušenosti a s politiky se také slušně zná.

Proč ne prezidenta Zemana?
Kandidatura Miloše Zemana je projevem naprosté ztráty soudnosti. Zemanovy možnosti neodpovídají potřebám úřadu a státu. Jeho poradci v čilé kooperaci s mluvící ovcí vymýšlejí jeden husarský kousek za druhým, aby mu získali oblibu davů a odlákali pozornost od skandálů. Zeman a spol. odmítají vést regulérní politickou kampaň, před konfrontací s ostatními kandidáty se prezident zbaběle schovává a sloupy olepené jeho vyretušovanou fotkou jsou asi jen pozůstatky vánoční výzdoby. Starší ročníky Miloš Zeman oslňuje svojí „znalostí“ ruštiny, která je přibližně srovnatelná s jeho legendárními výkony v angličtině. Běžkuje na místě, aspiruje na Nobelovu cenu díky objevu terapie cukrovky pojídáním sladkostí. Lékaře poráží doporučením kouřit k prevenci Alzheimerovy choroby a tvrzením, že od 27 let jsou cigarety bez rizika. Popsat Zemanovu prezentaci by šlo obtížně bez slov jako ubohé bonmoty, pomstychtivost, oplzlosti na úrovni čtvrté cenové skupiny, napadání čehokoliv a kohokoliv, cigarety a alkohol, podlézání diktaturám a extremistům, nezdravost, pohrdání všemi, kteří nejsou posedlí láskou k němu nebo ji nedávají jednoznačně najevo.
Pro ty, kterým můj popis ostudného chování současného prezidenta nestačí, přidávám citaci z bezplatné e-knihy Prezident Zeman: slova a činy od R. Jerevana z noviny.cz . Moc doporučuji přeposlat knihu jako dárek všem, kteří ještě nepochopili, že všichni ostatní prezidentští kandidáti jsou mnohonásobně slušnější a pro Česko prospěšnější:

„Rok první... který začne březnem, lavina událostí semele virózu i s klenoty, kancléřovu prověrku, Nečasovu vládu i vlastní vzdorokabinet, Babiš ale do vlády nové vpuštěn nebude a ani vrah Kajínek se na svobodu nepodívá.
Rok druhý... v němž je Babiš jmenován vicepremiérem, ale Kajínek ve vězení rozhodně zůstane, kancléř si prověrku rozhodně doplní, jinak končí, prezident se poučí v Číně, válka neexistuje stejně jako prezidentovo panictví, zato existují bablbam a pasy, což je k**da, ale Miloš Zeman se nebojí a vejci uhne.
Rok třetí... v němž rozjetého prezidenta fascinuje Peroutka s Konvičkou, Hitler se Stalinem i Lavrov s Putinem a kancléř stále nemá prověrku, ale pozve si na Hrad zájezd z Osvětiman. Smrt vegeteriánům! Kajínek na svobodu rozhodně nepůjde.
Rok čtvrtý... v němž přijede Číňan, kancléř prověrku nedostane, Peroutkův článek se stále nedaří najít, nepovede se ani několik pohřbů, ani medaile pro Bradyho, ale Forejt špatně skončí a místo ejakulace myšlenek dostaneme samopal.
Rok poslední… v němž přijede člověk z Maghrebu, Kajínek dostane milost, premiér málem dostane holí, dřevorubci nepřeříznou ženy, Zeman nebude pít a pak zase bude a tak dlouho se bude vypravovat do Bílého domu, až nepojede nikam a ani žádnou kampaň za znovuzvolení nepovede.“

Oslavy v lednu
Může se zdát, že pro značnou část naší populace je současný reprezentant putinovců, extremistů a alkoholiků vzorem. Doufám, že toto zdání jen klame. Předpokládám, že většina z nás bude volit slušného a schopného kandidáta. V takovém případě je vítězství jasné a koncem ledna můžeme jít slavit zvolení nového prezidenta.