Jak si můžete dovolit kritizovat pana prezidenta, když máte vařit knedlíky!

Jakmile se můj příspěvek na blogu nebo Facebooku netýká zrovna „kapusty a její rodiny“, obratem schytám i komentáře v duchu: nepleťte se do toho, čemu nerozumíte, vraťte se ke své profesi, nebo nejlépe k plotně.

Ano, občas napíšu text i na mimo výživové téma. Třeba o rachejtlích, které vynáší tuny znečistění do vzduchu, ubližují všemu živému a životnímu prostředí. Psala jsem o vyhořelých lékařích, kteří nejsou schopni komunikovat s pacienty, o vědcích, kteří nedokáží přiznat, že se mýlili a roky doporučovali zdraví škodlivé potraviny.
Psala jsem o pomstychtivém prezidentovi, který se chová nezdravě a který vnáší rozkoly a nenávist do společnosti, vyhrožuje smrtí vegetariánům, doporučuje léčit Alzheimerovu demenci kouřením a cukrovku pojídáním sladkostí. Psala jsem taky o extrémistech v politice, kteří podněcují nenávist, strach, pocit ohrožení ve společnosti. Příště budu psát o ministrovi, který by do škol rád vrátil sladkosti, protože už asi nic jiného a důležitějšího v českém školství k řešení není.

Proč řeším i politiku
Naše zdraví není ovlivněno jen součtem snězených mrkví, uběhnutých kilometrů anebo absolvovaných vyšetření. Naše zdraví je výsledkem mnoha faktorů a zásadně ho ovlivňuje, jak se cítíme, jestli máme pocit bezpečí nebo ohrožení, jaká je nálada ve společnosti. Naše hlava rozhoduje. Naše myšlení a vnímání ovlivňuje celé tělo, přenáší se do fyzických projevů, do zdraví nebo nemoci. Jak k tématu zdravé výživy říkám: s nechutí snězená pohanka může ublížit víc než oblíbené hranolky (i když bych se přimlouvala za variantu pečenou namísto smažené a ze sladkých brambor, protože obsahují větší množství zdraví prospěšné vlákniny inulinu).
Chronický pocit ohrožení (i kdyby bylo jen iracionální, třeba z těch 14 uprchlíků v Česku) je stresující. Dlouhodobý (klidně jen podprahový) stres může být kvůli hormonům, které se při něm tvoří, tou poslední kapkou k rozvoji snad úplně všech nemocí.
Politiku řeším i proto, že naše reprezentace není jen rozhodnutím několika politologů, ale nás všech. Pekař, lékař i výživář mohou mít svůj názor. Proto je pro mě zásadní psát nejen o kapustě, ale i o tom, kdo nás a naši zemi zastupuje a jak jeho práci vnímám.

Co s komentáři?
Ve veřejných médiích podobná „moudra“ ignoruji. Na svých sociálních sítích komentáře uvedeného typu mažu. A to čistě z praktických důvodů: jsou pro mě i ostatní komentující nepřínosné a nechci s nimi ztrácet čas. Denně vyřizuji desítky zpráv a dotazů a řeším několik vlastních projektů. Mám jako každý z nás omezené množství času a chci se věnovat podnětům, které dávají smysl, odpovídat na reakce lidí, kterých si lze vážit za jejich vyjádření. Zabývat se trolly, hatery a nesmysly je škoda času.

A co s volbami?
Jasně, že politiku sleduji. Jasně, že půjdu volit. Koho? Uplynulých pět let nenávisti, agresivity, mstivosti a hrubosti, kterou k nám vysílají z Hradu, neprospělo nikomu (snad s výjimkou dotyčného hradního stáda a jeho bači). Budu volit změnu – kandidáta, který nám prospívá, má schopnosti a znalosti. Kandidáta, který přináší nadšení a naději.