Mám za sebou několik týdnů omezeného pohybu a práce. Co jsem v rámci této povinné vládní terapie zjistila?

K životu potřebuji svobodu a čerstvý vzduch
Po celou dobu pandemie ohrožoval moje zdraví jenom nedostatek čerstvého vzduchu. Roušky, jejichž nošení bylo u nás nařízeno pořád, všude a všem, mě fyzicky i psychicky dusily. Nemám problém respektovat omezení ve vnitřních prostorech, kde si dokážu představit, že roušky nějakou ochranu poskytují. VENKU a bez výjimky, jak to bylo povinné v Česku, mi ale vadí, vnímám je víc jako škodlivé než prospěšné. Pro zdraví potřebuji dýchat čerstvý vzduch a efektivně vydechovat odpadní látky (neomezovat přirozenou funkci plic), být venku, vystavovat se slunci, komunikovat s odhalenou tváří. A dlouhodobou podporu zdraví považuji za mnohem důležitější než boj s jedním mediálně zdatným virem.

Off-line jsem radši než on-line
Četla jsem, že nás tato krize posune k ještě větší izolaci, k bezdotykovému světu a on-line komunikaci. Samozřejmě využívám výhody on-line práce a komunikace, ale virtuální svět mi nemůže nahradit skutečný život. Mnohé zdravotní potíže, kterými dnes lidé trpí, jsou právě způsobeny omezením skutečného prožívání, nedostatkem lidského kontaktu a komunikace. Komunitní život, sdílení jídel, povídání a dotyky jsou totiž součástí tisíců let lidského vývoje. Pro zdraví je potřebujeme.

K životu nepotřebuji tolik nakupovat a utrácet
Nákupy jsem zásadně omezila, protože mě neláká chodit do zarouškovaného světa. Hlavně jsem si ale uvědomila, jak snadno a rychle může vláda zásadně omezit moji práci a minimalizovat moje příjmy. A na základě stále se měnících vládních vyjádření a opakovaných výhrůžek vnímám riziko dalších omezení v nejbližších měsících a letech. Proto v rámci prevence ekonomické likvidace šetřím, jak jen to jde.
Nakupuji jen to nezbytné – tedy především kvalitní potraviny, a při tom ještě víc promýšlím, koho chci svými penězi podporovat. Investuji do smysluplných projektů a lidí okolo. Podporuji lokálnost, udržitelnost a komunitu.

Neděsí mě vir, ale chování mnohých kvůli němu
Nedokážu pochopit, s jakou lehkostí a rychlostí se mnozí z nás vzdali vlastních svobod a práv. Vždyť spousta z nás bez zaváhání přijímá vládnutí stylem sedmi, lehni, poslouchej a vyhrožování, co všechno se nám ještě zakáže, když nebudeme hodní. Vidím, jak mnozí lidé bezmyšlenkovitě plní pokyny, které nedávají smysl. Divím se, jak rychle se vrátilo udavačství, nenávist a napadání druhých. Hlava mi nebere, jak mohl kohokoliv ohrožovat nudista na nudistické pláži bez roušky nebo děti, které si v přírodě sedly k sobě.

Pandemii máme, ale podle mě úplně jinou
Vím, že koronavirovou pandemii celosvětově vyhlásila WHO. Nechci debatovat o tom, jestli je označení epidemie a pandemie v souvislosti s koronavirem na místě. Chci jen doplnit, že ve vyspělém světě už roky řádí pandemie, které nikoho nevzrušují.
V rodině ani okolí nevím o jediném člověku, který by trpěl infekcí koronavirem. Vím ale o mnoha lidech s obezitou, cukrovkou 2. typu, nemocemi srdce a cév, Alzheimerovou demencí. V některých zemích jimi dokonce trpí většina populace. Ano, tyto nemoci nejsou přenosné kapénkami. Jsou způsobené životním stylem a dá se jim předcházet. A dnes už je dokonce zřejmé, že právě tyto životním stylem podmíněné nemoci jsou rozhodujícím parametrem i pro závažnost infekce koronavirem. Tyto pandemie nikdo nijak zásadně neřeší, natož vláda.