Život v přidušení
České povinné nošení roušek VENKU omezuje dýchat čerstvý vzduch. Neustále nám připomíná život v ohrožení a podněcuje udavače mezi námi. Prospěšnost roušek venku je pochybná a jejich rizikovost se zcela ignoruje.
Roušky se u nás zavedly mimo domov pro všechny, všude a pořád. Nasadili jsme roušky, omezili přísun kyslíku a zdá se, že i kritického myšlení. Ve zdravotnictví se u každého postupu zvažuje přínos a rizika, u roušek jako by se bral ohled jen na přínosy. Nikdo zde neřeší:
· Jak ovlivňuje zdraví člověka dlouhodobé vdechování vydýchaného vzduchu?
· Jak rouška funguje, když je vlhká, když překračujeme běžně udávaných asi 20 minut do jejího zvlhnutí?
· Nezvyšuje rouška jako nepříjemná překážka na obličeji paradoxně riziko přenosu viru tím, že si na obličej častěji saháme? (Doporučuji podívat se na mediální vystoupení krizového štábu nebo jednání vlády a zkusit najít někoho, kdo to zvládl bez sahání na roušku.)
· Nebude riziko přenosu nákazy dále zvyšovat nařízení, podle kterého bychom si měli roušku opakovaně nasazovat, když třeba nebudeme jíst v restauraci?
· Jaký vliv má zakrytí dýchacích cest na astmatiky, ekzematiky nebo osoby trpící úzkostmi?
Odpovědi na tyto otázky jsou neznámé a my všichni jsme nuceni bezhlavě dodržovat opatření, o jejichž smyslu můžeme pochybovat, a navíc s riziky, která nikdo ani nesleduje. Největší riziko přenosu infekce je v uzavřených prostorách v bližším několikaminutovém kontaktu, typicky třeba v hromadné dopravě. Tam roušky asi smysl mají. Tak jak jsou u nás nařízené nosit – venku a dlouhodobě je v podstatě nemožné nosit je správně. A k tomu ještě je venku riziko přenosu při dodržování rozestupů a osobní hygieny zásadně omezené. Proto se zdá, že nošení roušek venku skoro jistě může více škodit než prospívat.
Přidušení i v dobách mimo pandemii: zodpovědnost a zdraví je třeba trénovat
Západní společnost klade obecně čím dál větší důraz na bezpečnost a omezování rizik, čím dál častěji také s pomocí moderní medicíny prodlužujeme život člověka za každou cenu. Bezpečnost a omezování rizik jsou hodnoty, které na první pohled vypadají skvěle a zaslouží si obhajobu. Jenže musíme také vnímat, že ruku v ruce s nimi může jít omezování svobody, přidušování za živa. Mantra bezpečnost a přežití nade vše může ohrožovat samotný život. K vybudování zodpovědnosti a zdraví je třeba mít šance je natrénovat.
Kolik života jsme ochotní obětovat pro jeho uchování?
Chceme v zájmu bezpečnosti omezovat skutečný život, dýchání čerstvého vzduchu, dotyky, objetí, komunikaci s odhalenou tváří? Chceme žít ve strachu? Je zjevné, že infekce a nemoci tu s námi budou pořád. Nemůžeme se doživotně polévat dezinfekcí, omezovat přísun vzduchu a kontakt s lidmi.
Prospívá nám komunita, ne izolace.
Komunitní život, sdílení jídel, povídání a dotyky jsou součástí tisíců let lidského vývoje. Pro zdraví dokonce není nezbytný pouze sociální kontakt, ale také kontakt s mikrobiálním světem. Pro dobře fungující imunitní systém potřebujeme pestré složení mikrobů okolo v nás i v našich tělech a jeho rozmanitost je udržována prostřednictvím kontaktu s jinými lidmi, živočichy a přírodou. Omezené mikrobiální osídlení našich střev je dnes dáváno do souvislosti s nemocemi imunitního systému, obezitou, nádory i poruchami chování. Životu prospívá komunita, ne izolace.
Skutečná prevence nejen před koronavirem
Jestli nás něco jistě oslabuje, tak je to život ve strachu. Epidemiologové se už shodují, že virus tu s námi bude a musíme se s ním naučit žít. Dnes už velmi přesně víme, koho koronavirová infekce ohrožuje. Přitěžující je zánět a nemoci s ním spojované, jako je třeba obezita, hypertenze a cukrovka 2. typu. Víme, že těmto nemocem životního stylu jde efektivně předcházet a léčit je. Víme, že skutečné jídlo, dostatek pohybu, pobyt na čerstvém vzduchu a slunci, dobrá nálada a dostatek spánku jsou základem zdraví a spolurozhodují i o rizikovosti koronainfekce.
Nebyla by proto podpora skutečného jídla a kvalitního života tím nejlepším dlouhodobým plánem, jak čelit nejen koronaviru? Nebylo by pro nás všechny namísto boje s viry prospěšnější investovat svoji energii do podpory zdraví? Neprospěla by nám více než rouška anebo další kilo mouky procházka na čerstvém vzduchu?
Roušky se u nás zavedly mimo domov pro všechny, všude a pořád. Nasadili jsme roušky, omezili přísun kyslíku a zdá se, že i kritického myšlení. Ve zdravotnictví se u každého postupu zvažuje přínos a rizika, u roušek jako by se bral ohled jen na přínosy. Nikdo zde neřeší:
· Jak ovlivňuje zdraví člověka dlouhodobé vdechování vydýchaného vzduchu?
· Jak rouška funguje, když je vlhká, když překračujeme běžně udávaných asi 20 minut do jejího zvlhnutí?
· Nezvyšuje rouška jako nepříjemná překážka na obličeji paradoxně riziko přenosu viru tím, že si na obličej častěji saháme? (Doporučuji podívat se na mediální vystoupení krizového štábu nebo jednání vlády a zkusit najít někoho, kdo to zvládl bez sahání na roušku.)
· Nebude riziko přenosu nákazy dále zvyšovat nařízení, podle kterého bychom si měli roušku opakovaně nasazovat, když třeba nebudeme jíst v restauraci?
· Jaký vliv má zakrytí dýchacích cest na astmatiky, ekzematiky nebo osoby trpící úzkostmi?
Odpovědi na tyto otázky jsou neznámé a my všichni jsme nuceni bezhlavě dodržovat opatření, o jejichž smyslu můžeme pochybovat, a navíc s riziky, která nikdo ani nesleduje. Největší riziko přenosu infekce je v uzavřených prostorách v bližším několikaminutovém kontaktu, typicky třeba v hromadné dopravě. Tam roušky asi smysl mají. Tak jak jsou u nás nařízené nosit – venku a dlouhodobě je v podstatě nemožné nosit je správně. A k tomu ještě je venku riziko přenosu při dodržování rozestupů a osobní hygieny zásadně omezené. Proto se zdá, že nošení roušek venku skoro jistě může více škodit než prospívat.
Přidušení i v dobách mimo pandemii: zodpovědnost a zdraví je třeba trénovat
Západní společnost klade obecně čím dál větší důraz na bezpečnost a omezování rizik, čím dál častěji také s pomocí moderní medicíny prodlužujeme život člověka za každou cenu. Bezpečnost a omezování rizik jsou hodnoty, které na první pohled vypadají skvěle a zaslouží si obhajobu. Jenže musíme také vnímat, že ruku v ruce s nimi může jít omezování svobody, přidušování za živa. Mantra bezpečnost a přežití nade vše může ohrožovat samotný život. K vybudování zodpovědnosti a zdraví je třeba mít šance je natrénovat.
Kolik života jsme ochotní obětovat pro jeho uchování?
Chceme v zájmu bezpečnosti omezovat skutečný život, dýchání čerstvého vzduchu, dotyky, objetí, komunikaci s odhalenou tváří? Chceme žít ve strachu? Je zjevné, že infekce a nemoci tu s námi budou pořád. Nemůžeme se doživotně polévat dezinfekcí, omezovat přísun vzduchu a kontakt s lidmi.
Prospívá nám komunita, ne izolace.
Komunitní život, sdílení jídel, povídání a dotyky jsou součástí tisíců let lidského vývoje. Pro zdraví dokonce není nezbytný pouze sociální kontakt, ale také kontakt s mikrobiálním světem. Pro dobře fungující imunitní systém potřebujeme pestré složení mikrobů okolo v nás i v našich tělech a jeho rozmanitost je udržována prostřednictvím kontaktu s jinými lidmi, živočichy a přírodou. Omezené mikrobiální osídlení našich střev je dnes dáváno do souvislosti s nemocemi imunitního systému, obezitou, nádory i poruchami chování. Životu prospívá komunita, ne izolace.
Skutečná prevence nejen před koronavirem
Jestli nás něco jistě oslabuje, tak je to život ve strachu. Epidemiologové se už shodují, že virus tu s námi bude a musíme se s ním naučit žít. Dnes už velmi přesně víme, koho koronavirová infekce ohrožuje. Přitěžující je zánět a nemoci s ním spojované, jako je třeba obezita, hypertenze a cukrovka 2. typu. Víme, že těmto nemocem životního stylu jde efektivně předcházet a léčit je. Víme, že skutečné jídlo, dostatek pohybu, pobyt na čerstvém vzduchu a slunci, dobrá nálada a dostatek spánku jsou základem zdraví a spolurozhodují i o rizikovosti koronainfekce.
Nebyla by proto podpora skutečného jídla a kvalitního života tím nejlepším dlouhodobým plánem, jak čelit nejen koronaviru? Nebylo by pro nás všechny namísto boje s viry prospěšnější investovat svoji energii do podpory zdraví? Neprospěla by nám více než rouška anebo další kilo mouky procházka na čerstvém vzduchu?