Oddělování dětí od rodičů, utloukání domácích psů policisty, kontrolování nočního klidu pomocí dronů, nekonečné lockdowny a nedostatek jídla… to je Šanghaj dnes. Jediným přínosem je, že jednoznačně vidíme nesmyslnost zero-covid strategie.

V Číně se už dva roky snaží vymýtit covid. Ani přísné restrikce, mezi které patří například zákazy vycházení z domu, masové testování, povinné respirátory a izolační tábory, nefungují. Jejich nařízení jsou už tak šílená, že je snad nikdo při smyslech nemůže obhajovat, obdivovat nebo následovat. Už není, co dále řešit. Úplně stačí připomenout si, jak vzorové příklady dvou přístupů (ne)fungovaly. Stačí porovnat tyranii, která probíhá v Číně, a švédskou cestu bez roušek, bez zavírání škol, sportovišť, obchodů, kaváren a restaurací.

Švédsko se vydalo cestou cílené ochrany zranitelných, propagace prevence a podpory zdraví, doporučení omezovat rizikové kontakty a pracovat z domu. Nejpřísnější nařízení měla podobu zastropování počtu účastníků na společenských akcích nebo hostů u jednoho stolu v restauraci. Výsledek? Podstatně nižší počet úmrtí na milion obyvatel než Česko a pod průměrem zemí EU, z nichž mnohé měly měsíce povinné povinné roušky či respirátory a opakovaně vyhlašovaly lockdowny.
A podle zprávy Kaiser Family Foundation z roku 2021 mezi 11 bohatými srovnatelnými zeměmi bylo Švédsko jedinou zemí, kde nedošlo k nadměrné úmrtnosti osob mladších 75 let.

Podle mě není co dále řešit, tímto si pandemii ukončuji. Zde shrnutí mého konzistentního postoje k důležitějším a kontroverzním tématům pandemie:

Ivermektin
Tak levný a nízkorizikový lék, že bych jako farmaceut neváhala podat jej v případě potíží s covidem ani dítěti. Určitě bylo vhodné jej zkoušet, a hlavně zorganizovat jeho kvalitní testování. I kdyby se zjistilo, že u covidu nemá vůbec žádný léčivý efekt, stále mohl díky své proslavenosti v časech, kdy lékaři posílali nemocné do postele s paralenem, pomáhat třeba i jako placebo. Dodávám, že určitý placebo efekt má úplně každý lék. To není žádné šarlatánství, ale léčba, která také může prospět, jak vysvětluje třeba:
Psychologie: „Placebo se zásadně podílí i na efektech biologické medicíny. Například podávání diazepinu, silného léku proti úzkosti, bylo téměř nebo úplně neúčinné, pokud o něm pacienti nevěděli.“
National Geographic: „Bylo zjištěno, že u analgetik a léků na depresi připadá až 50 % účinku právě na placebo efekt.“
Medical News Today: „Placeba jsou výjimečné léky. Zdá se, že mají určitý účinek na téměř všechny příznaky, které lidstvo zná, a fungují nejméně u třetiny pacientů a někdy až u 60 procent.“

Propagace Ivermektinu samozřejmě neznamená automatické odmítnutí očkování. Ivermektin se stejně nejvíce řešil v časech, kdy bylo očkování v nedohlednu a zkoušelo se všechno možné, včetně velmi drahých léků s mnoha závažnými nežádoucími účinky. Tak proč nastal boj proti Ivermektinu, a ještě víc proti jeho propagátorům?

Očkování
Ano! Individuálně, tedy po zvážení poměru přínosu a rizika u konkrétního člověka a každý u svého lékaře. Ne na nádražích, ne za tenisky a telefony, ne za nálepku lepšočlověk. Ne povinně, ne dobrovolně-povinně, ne jako povolenka k normálnímu životu.

Covidpasy
Nástroj k prosazení povinnosti nepovinného očkování. Vycházejí z dezinformace, že očkovaný už neonemocní a nemoc nepřenese. Nástroj diskriminace na základě zdravotního stavu. Nástroj vynucující sdílení svých soukromých zdravotních dat.

Covid dezinformace – typický příklad
Tečka.

Roušky a respirátory
Mohou fungovat jako ochrana v některých situacích a po omezený čas. Nemají být nařízeny povinně, dlouhodobě nebo venku. Nemají být vyrobeny doma z trenek ani nakoupeny v pochybné kvalitě za přemrštěné ceny z asijského dovozu. Nemají je nosit děti. Proč ne? Protože vedle velmi omezeného efektu mají i rizika: omezují přístup k čerstvému vzduchu, komunikaci, úsměvy a porozumění. Jsou symbolem poslušnosti, boje s virem, víry.
Zcela upřímně, podle mě mohly nejvíce některým z nás pomoci hlavně na začátku pandemie proti bezbrannosti. Těm, kteří se cítili ztracení a potřebovali něco dělat, chtěli nějak omáhat – tak šili a hrdě nosili roušky.

Přehlcení nemocnic
Reálná a vážná hrozba. Pro prevenci bylo důležité omezit infekce u pacientů, kteří nemocnice běžně zahlcovali. A to nebyli mladí, zdraví ani děti, které vláda nejvíce omezovala. Byli to senioři s komorbiditami. Nejvíce by prospělo cíleně je chránit a podporovat jejich zdraví, aby covid lépe zvládli. A hlavně je efektivně léčit už od počátku infekce, aby se snížilo riziko přechodu do vážného stavu, kdy bude nutná hospitalizace.

Největší české nesmysly
Honění běžkařů po horách, povinné roušky v lese nebo v autě sám se sebou, zákaz prodeje kávy do kelímků, zavřená parkoviště na horách a dětská hřiště a sportoviště ve městech. Zavírání okresů.

Co nejvíce ublížilo?
Dlouhodobě zavřené školy. Omezování pohybu, pohody a komunikace. Ukradení kusu života dětem a dospívajícím, kteří přišli o čas a zážitky se svými kamarády, kroužky a sportoviště, kteří nemohli prožít své životní milníky jako první lásky, plesy a maturity. Mnoha z nich utekly roky a zážitky, které jim už nikdo nevrátí. A pak jsou tu miliardy vyhozené za nekonečné testování, rouškování a izolování zdravých, nerizikových a dětí.

Co nejvíce rozhodovalo o výsledcích v jednotlivých zemích?
Zdravotní stav obyvatel, poměr rizikových v populaci, dostupnost a kvalita zdravotní péče.

Co by nejvíce prospělo od počátku?
Cílená chytrá ochrana ohrožených (jak třeba zde vysvětluje Jay Bhattacharya v rozhovoru s Lex Fridman), včasná a efektivní léčba nemocných, podpora zdraví a prevence všech.

Co je ještě třeba?
Konečně zpřístupnit anonymizovaná data pro detailní vyhodnocení toho, co se dělo, abychom už nikdy nemuseli opakovat zbytečné, hloupé a zdraví poškozující postupy. A možná také nezapomenout, která naše média, politici a experti obdivovali asijskou poslušnost a propagovali přísné lockdowny, nekonečné nošení respirátorů a politiku zero-covidu.

Aktuální zpráva k tématu: "Ve věku 71 let zemřel houslista Čchen Šun-pching, který působil v orchestru Shanghai Pops. Stejně jako 26 milionů obyvatel čínského města Šanghaj měl už třetí týden nařízenou domácí izolaci kvůli šířící se nákaze koronavirem. Čchen však trpěl nikoliv koronavirem, nýbrž zřejmě pankreatitidou neboli zánětem slinivky břišní. V jejím důsledku pociťoval intenzivní bolest, zvracel a dožadoval se pomoci. Poté, co jej odmítly přijmout dvě nemocnice, spáchal sebevraždu skokem z okna svého bytu."