Na pozadí boje s jedním virem se nám tu vedle roky bujících epidemií obezity a cukrovky rozběhla epidemie duševních poruch. Jednou z nepřehlédnutelných obětí této epidemie jsou dospívající dívky. Nakažlivě jako infekce se mezi nimi šíří nesoulad s pohlavím.

Dospívání bylo pro dívky vždycky těžké a dívky jsou i náchylnější než chlapci k psychickým problémům, jako jsou deprese, úzkosti, sebepoškozování a poruchy příjmu potravy. Nejnovějším projevem jejich problémů je nesoulad se svým ženstvím. Původně jasně definovaná vzácná nemoc „gender dysphoria“, tedy nesoulad se svým pohlavím, typicky postihoval zlomek procenta malých chlapců, kteří se cítili jako dívky. Stav se léčil změnou jména a transformací pohlaví pomocí užívání pohlavních hormonů a případně i operací. Podle studií ale většina takto se cítících ze své nepohody jen vyrostla.

Nesoulad se ženstvím
Rapid Onset Gender Dysphoria je stav, který postihuje především dospívající dívky. V podstatě dělá přesně to, co naznačuje název: děti, které nikdy nevykazovaly žádné známky zmatení pohlaví, jsou náhle a často i nakažlivě (pod vlivem okolí, sociálních sítí, aktivistů a v Americe i mnoha „pokrokových“ edukátorů a terapeutů) přesvědčeny, že se narodily ve špatném těle. Jen mezi lety 2009 a 2019 se ve Velké Británii zvýšil počet dětí užívajících hormony pro změnu pohlaví o 1 000 % mezi biologickými chlapci a o 4 400 % mezi biologickými dívkami. Jak jedna z amerických maminek vyjadřuje: všichni kamarádi její dcery jsou dnes buď trans, lesbian, gay nebo bi. Proč dívky nechtějí dospět v ženy?

Hodnota ženství je shazována
Ženy už nejsou těmi, které plodí a rodí děti, nejsou to princezny, o které muži pečují. V rámci pokrokových ideologií a asi i původně dobře míněné rovnoprávnosti se mazaly rozdíly mezi ženami a muži, až se zpochybnila samotná existence dvou pohlaví a přirozených biologických rozdílů mezi nimi.
Nově mají ženy podle „progresivních aktivistů“ patřit do kategorie „osob s kapacitou otěhotnět“, protože menstruovat a otěhotnět může přece každý. Do privátních prostor dívek a žen, na toalety, ale třeba i do dívčích školních šaten, holčičích pokojů na školních výletech nebo ženských vězení nově patří i muži, kteří si myslí, že jsou ženy, jak třeba popisuje nedávná zkušenost z amerického vězení, kde muž odsouzený za vraždu po prohlášení, že se cítí jako žena, dosáhl přemístění do ženské věznice, kde pak obě své spolubydlící přivedl k těhotenství. A tak se není co divit, že mnohé dospívající dívky ženství nijak neláká, nebo že se mohou bezpečněji cítit jako muži.
O našem pohlaví totiž už nerozhoduje biologie, ale aktuální pocity. Třeba v Německu se nyní projednává návrh ministrů rodiny a spravedlnosti pro umožnění pravidelných změn pohlaví, včetně změny pohlaví nezletilých i přes nesouhlas rodičů. Jediným omezením má být kapacita úřadů. Pro zabránění přetížení matrik to může být jen jednou ročně.

Chytré telefony nastavují nesplnitelné parametry a oslavují odchylky
Mnoho dnešních dospívajících tráví se svým telefonem více času než s kamarády. A v jejich běžně sledovaných kruzích ti „nejprogresivnější liberálové“ oslavují vše, jen ne normálnost. Obhajují se práva LGBTQ+ a obdivují coming-outy, vysmívá se těm, kteří prosazují rodinné hodnoty. Přesunu z reálného do virtuálního světa bohužel významně přispělo i vládou naordinované zavření škol a sportovišť.
Ke shazování ženství a nonstop pobytu na sítích ještě přidejte běžné a nepřetržité bombardování nereálnými představami a vyretušovanými vzory. Při pohledu na krásné tváře a těla, na sdílenou dokonalost je možná snazší vzdát se ženství než se snažit dosáhnout toho, co je pro většinu z nás nemožné. My starší už dokážeme odfiltrovat propagaci, reklamy a retuše, máme zpravidla své idoly se skutečnými hodnotami a životy. Prezentovaná dokonalost ale může být zdrcující a odrazující pro dospívající, kteří s prudce se měnícími těly a pocity hledají své místo v tomto světě, potřebují i reálné vzory mimo domov, ale přitom žijí v reálném světě čím dál méně.

Diagnóza se už nehledá, jen potvrzuje
V léčbě této nepohody s pohlavím se mnohé vyspělé země „pokrokově posunuly“ od diagnostiky a terapie lékařem k pouhému souhlasu s diagnózou pacienta. Říká se tomu „confirmation therapy“ – tedy povinnost odsouhlasit, co si dítě přeje, protože přeci dospívající vědí, co jsou! Konfirmační terapie je něco, jako kdyby vyhublá mentální anorektička, která si myslí, že je tlustá, odešla z ordinace s potvrzením, že je tlustá – a lékař by jí v rámci léčby ještě pomáhal hledat další diety.
Před zavedením konfirmační terapie byla standardem léčby úspěšná vyčkávací metoda a rodinná nebo individuální terapie. Ta umožnila terapeutovi pomoci dítěti řešit možné rodinné potíže, léčit případné základní psychologické problémy a pomoci sladit jeho genderovou identitu s jeho biologickým pohlavím. Při tomto standardu léčby bylo zjištěno, že 80 % až 95 % dětí s genderovou dysforií přijalo své biologické pohlaví v době, kdy dosáhly pozdní adolescence.

Omezení pohybu omezuje i soulad se svým tělem
Přesun mnoha dětí a dospívajících z reálného světa k obrazovkám s sebou nese i méně pohybu, pobytu venku a používání svého těla. A zejména v dospívání mohou prudké tělesné změny mnohem více šokovat a děsit, když tělo neumíme používat, když jsme nemotorní. Díky opět můžeme poslat propagátorům zavřených škol, kroužků a sportovišť.

Důsledky?
Dívky, které ještě před objevením svého ženství, před menstruací, před zamilováním a prvními intimními dotyky podstupují hormonální terapie a operace s mnoha nevratnými změnami. Dostávají Lupron, hormon zastavující pubertu, a mužský pohlavní hormon testosteron. Poškozují si prsa stahováním a zplošťováním pomocí „binders“, někdy postupují k „top surgery“, tedy odstranění prsou. Přitom nesprávné nebo příliš dlouhé stahování prsou může vést k bolestem hrudníku a zad, pohmoždění a zlomeninám žeber, dušnosti, přehřátí a poškození kůže. Hormon Lupron se v terapii pohlavní nepohody používá mimo indikaci a k nežádoucím účinkům patří třeba nespavost, deprese a bolesti kloubů. Důsledky užívání testosteronu jsou mužský hlas a ochlupení, změny v uložení tělesného tuku, ztráta menstruace a plodnosti, vysoký krevní tlak, zvýšení rizika nemocí srdce a cév, nárůst hmotnosti a ústup vlasů. To vše bez jednoznačně prokázaného přínosu na psychické a fyzické zdraví těchto dívek.

Nevratné poškození: Transgenderové šílenství, které strhává naše dcery
Toto je přesný název knihy, která citlivě, ale přesto jasnou řečí a s podklady v datech i konkrétními příběhy detailně dokumentuje tuto pandemii znejistěných a drasticky léčených až poškozovaných dívek.
Knihu by si měl přečíst každý, kdo přichází do styku s dospívajícími dívkami, rodiče, pedagogové, lékaři a ideálně i dívky. Podle mě ale i každý, kdo v zájmu pokroku bagatelizuje ženství, existenci dvou pohlaví, hodnoty rodičovství a rodiny. Každý, kdo propaguje oslavy jinakosti, desítky pohlaví a fluiditu. I pokrokové myšlenky mohou mít svá rizika a v zájmu dobra se až příliš často páchají i škody – stačí si vzpomenout na pandemické restrikce, které pro ochranu nemocných a seniorů poškozovaly děti, dospívající a zdravé.
O cenzuře, která se snaží umlčet jakýkoliv kritický pohled na epidemii nepohody s pohlavím, svědčí i věta, kterou vám při vyhledávání knihy nabídne Amazon: „Rádi bychom doporučili přečíst jinou knihu – některou ze stovek oslavujících lékařskou trans přeměnu dospívajících.“

A na trans trend už navazuje i detrans
Podle nedávného internetového průzkumu 40 % respondentů uvedlo, že jejich genderová dysforie byla způsobena duševním onemocněním, a 62 % respondentů mělo pocit, že lékaři nezkoumali, zda se na jejich rozhodnutí o transformaci podílelo trauma. Mnohé hormonálně a operacemi přeměněné dospívající dívky se i proto stávají "detransitioners" jsou to ty, které se snaží si změnit pohlaví poté, co už si své biologické pohlaví změnily. Tragické je, že mnohé z nich budou po zbytek života bojovat s důsledky svého dětského rozhodnutí. Zde je příklad typické výpovědi: ve 12 si myslela, že je trans, od 13 dostala blokátory puberty a testosteron, v 15 jí odřezali prsa, v 16 zjistila, že to byl omyl.

Jak dívkám pomoci?
V knize jsou výpovědi rodičů, kterým se podařilo navzdory nastavení společnosti, škol a zdravotníků ustát i tento trend. Zde pár z nápadů, jak by zvládat dospívání dětí i případnou nejistotu s pohlavím:
· Vytvářejme prostředí, které podporuje skutečný život místo toho virtuálního, sami buďme dětem příkladem.
· Namísto ochrany speciálních skupin podporujme zdraví všech.
· Namísto oslav zvláštností některých skupin oceňujme a oslavujme přirozenost a jedinečnost úplně každého.
· Řešme problémy v souvislostech, namísto nekritického upřednostňování jedné diagnózy poslouchejme, co děti trápí, a řešme jejich skutečné problémy, mezi které skoro jistě patří i závislost na médiích, nedostatek pohybu, spánku a pobytu venku, nedostatek skutečných přátel a času s nimi.
· V léčbě postupujme od přirozených nerizikových terapií, léky a operace ponechme jako možnost poslední volby.

Vše popsané aktuálně probíhá v USA a dalších vyspělých zemích. Naštěstí se nejedná o běžnou praxi u nás, jenže zpravidla je jen otázkou času, než skoro vše přicházející ze západu přebíráme. Proto píši tento blog jako varování o trendu, který je dobré znát a chápat. Rovnou také píši, že terapie těchto dívek patří do rukou psychologů a psychiatrů, ale přesto tím nejdůležitějším pro děti jsou jejich nejbližší, rodiče a okolí. Ti zaslouží podporu.

Debatu k tématu vzhledem k uzavření diskuzí zde na aktuálně otevírám na svých sociálních sítích: Facebooku, Instagramu a Twitteru. Zajímá mě, jak sami téma vnímáte, vaše zkušenosti a doporučení. Velké díky za každé konstruktivní doplnění!