Cukr je čím dál častěji spojován s rizikem vzniku návyku. Přesto jsou v mnoha školkách, školách a nemocnicích základem pitného režimu slazené čaje a mléka.

Už řadu let tu máme epidemii obezity, cukrovky a zubního kazu (a před námi je skoro jistě epidemie Alzheimerovy choroby), které souvisejí s přílišnou konzumací cukrů. Navzdory tomu běžně odměňují pedagogové ve školkách děti sladkostmi. Ve školách a v nemocnicích k pití stále převládají slazené čaje, mléka a kávy. Debatujeme sice o zdanění cukrů, ale státní organizace ho stále ve velkém distribuují dětem a pacientům nemocnic, tedy těm nejzranitelnějším.

Cukr působí v mozku podobně jako alkohol a nikotin
Analýza publikovaná v British Medical Journal našla přímou spojitost mezi konzumací vysoce průmyslově zpracovaných potravin a špatným zdravotním stavem, včetně zvýšeného rizika rakoviny, nárůstu hmotnosti nebo srdečních onemocnění. Není náhoda, že základem vysoce průmyslově zpracovaných potravin jsou obvykle právě cukry. Podle studie uvolňují rafinované sacharidy v mozku podobné hladiny extracelulárního dopaminu, jaké jsou třeba pozorovány u nikotinu nebo alkoholu, a způsob, jakým někteří lidé tyto potraviny konzumují, může splňovat parametry pro diagnózu poruchy způsobené užíváním návykových látek. Mezi kritérii, která spojujeme i s cukry, jsou abstinenční příznaky, menší kontrola nad příjmem a jejich pokračující konzumace navzdory obezitě, poruchám příjmu potravy, horšímu fyzickému a duševnímu zdraví a nižší kvalitě života.

Proč vláda a zdravotníci podporují závislosti?
Aktuálně se vede diskuze o tom, jestli a jak zdaňovat slazené nápoje. Ano, vyšší cena může podle zkušeností ze zahraničí alespoň částečně řešit problém. Ale proč státní instituce samy cukr rozdávají? Přestat odměňovat děti sladkostmi, přestat sladit nápoje ve vzdělávacích zařízeních a v nemocnicích (a nejlépe v nich také přestat prodávat limonády) je přece vcelku jednoduché rozhodnutí, které lze realizovat téměř okamžitě a které jednoznačně prospěje zdraví.

Upřesnění pro obhájce svobody
Zákaz odměňování sladkostmi ve školkách a výhradní nabízení neslazených nápojů ve školách a v nemocnicích není žádný zásah do svobody člověka. Je to pouhé rozhodnutí, že stát nebude nezdravosti rozdávat a přímo podporovat jejich konzumaci. Každý cukrový závislák si je pak může za své dopřávat dál.
Jak kdysi skvěle vysvětlovala vedoucí naší stravovací skupiny v mezinárodní americké škole v Šanghaji a zdravotní sestra jedné vzteklé mamince, která chtěla, aby její americké dítko i v Číně dostávalo ve škole „americké hranolky a kuřecí nugetky“, které jsme my ve školní jídelně jednomyslně zrušili: „Klidně je svému dítěti můžete dávat doma každé ráno i večer, my jsme rozhodli pouze o tom, že mu je nebudeme dávat tady ve škole.“

Požaduji zákon proti cukru?
Ne! Jsem přesvědčená, že obecně je u nás přeregulováno a že by všem daleko více prospěl stát s méně pravomocemi, který má vyšší důvěru v občany a který jim poskytuje jednak prostor, jednak informace k tomu, aby mohli samostatně myslet a jednat. Co se týká cukrů, naprosto by stačilo jasné stanovisko zodpovědných a vlivných osob a institucí – ministrů školství a zdravotnictví, zřizovatelů škol, zdravotníků a médií. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se k podpoře zdraví, namísto propagace tatranek a limonád, přidali i sportovci a influenceři.

Debatu k tématu vzhledem k uzavření diskuzí zde na aktuálně otevírám na svých sociálních sítích: Facebooku, Instagramu a Twitteru. Zajímá mě, jak sami téma vnímáte, vaše zkušenosti a doporučení. Velké díky za každé konstruktivní doplnění!