Jaký pán, takový krám – mocenská zvůle se rychle propsala do nejnižších pater

Minulý čtvrtek se staly dvě velmi důležité události. Rozhodnutí Městského soudu v Praze o protiprávním jednání vlády získalo relativně velkou mediální pozornost. Je to samozřejmě zlomové rozhodnutí, kdy se soud chová jako nezávislá instance a nám všem občanům svitla naděje, že žijeme ve státě, kde vláda práva ještě zcela nezemřela a nad politiky stojí opravný mechanismus.

Politická zvůle, kterou již 7 let mnohdy považujeme za normu, byla pojmenována a potvrzena autoritou, kterou musí i vláda Andreje Babiše respektovat.

Druhá zpráva čtvrtečního dne dostala o poznání méně pozornosti, ale je alarmující a souvisí také s tématem mocenské zvůle.

Pan Tomáš Šena šel vyjádřit svůj názor na postup vlády během posledních měsíců. Při dodržení všech podmínek nouzového stavu si připnul ceduli s nápisem „ ZDRAVÁ CHŮZE BEZ BABIŠE“ a procházel se kolem Úřadu vlády. V nouzovém stavu nemá občan mnoho prostředků jak protestovat, pan Šena zvolil v souladu se všemi omezeními individuální procházku s rouškou.

Policie před Úřadem vlády mu však vyhrožovala legitimováním a přestupkem. Jak je to možné? Policisté na ulici šikanují občany, kteří se rozhodli vyjádřit svůj nesouhlasný názor na chování vládních činitelů v době pandemie? Člověk by měl tendenci nad incidentem mávnout rukou, ale je nesmírně varovný a symptomatický pro poslední měsíce i roky společenskopolitické reality. Všimněme si, jak rychle se mocenská zvůle těch nejmocnější propsala do nejnižších pater státní moci?

Policista, který by Vám měl „pomáhat a chránit“ Vás, vyhrožuje sankcí, byť jste žádný přestupek nespáchali, žádné pravidlo neporušili.

Moje osobní zkušenost z počátku karantény je velmi obdobná. Na procházce s dětmi (3-10 let) v rouškách v Prokopském údolí mě policista velmi nepříjemně sděloval, ať se „rozejdeme do svých domovů“. Dále mi radil, ať jdu ven vždy pouze s jedním dítětem, asi nezachytil, že čerstvé omezení shromažďování na 2 lidi se netýkalo rodin. Zážitek byl traumatizující asi nejvíce pro děti, ale mně také mrazí v kostech při pomyšlení, že se budeme policistů zase bát? Moje dcery se budou bát na policii obrátit, když by ji potřebovaly?

Kolik zlovolného jednání mocenských složek ještě vydržíme?