Čí je to dítě? Slovo do pranice
V těchto dnech Sněmovna projednává možnost uzavřít sňatek pro stejnopohlavní páry. Navržená právní úprava představuje průlomový zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje dosavadní uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny jako jednoho z účelu manželství a právo dítěte vyrůstat se svými biologickými rodiči.
V článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, má pouze muž a žena právo uzavřít manželství a založit rodinu. Předložený návrh plně nerespektuje také článek 7 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě mít právo, pokud je to možné, znát své rodiče a být v jejich péči. Níže nabízíme další argumenty Národního centra pro rodinu k novele občanského zákoníku (sněmovní tisk 241).
Navrženou úpravu nelze zdůvodnit ani výroky Evropského soudu pro lidská práva, který se opakovaně vyslovil v tom smyslu, že není nutné otevírat možnost uzavřít manželství homosexuálním párům, pokud jsou práva těchto párů dostatečně zajištěna. Příznivci navržené právní úpravy uvádí, že jde o vytvoření prostředí jistoty pro děti žijící v homosexuálních svazcích. Neodpovídají ale na zásadní otázku, jak bude naplněn účel manželství, totiž rození dětí, v případech, že jeden z rodičů nepřivede do manželského svazku homosexuálů dítě z předchozího heterosexuálního svazku.
Zkušenost ukazuje, že se tyto děti v převážné míře do homosexuálního svazku dostávají jako děti, jejichž druhý biologický rodič stojí zcela mimo výchovu dítěte, protože je velmi často z pohledu homosexuálně orientovaného biologického rodiče nežádoucí, aby byl dítěti znám. Přijetím návrhu, který umožní manželství i stejnopohlavním párům dojde ke znevýhodnění biologického rodičovství proti sociálnímu rodičovství.Často je argumentováno tím, že existuje manželství stejnopohlavních párů i v jiných zemích. Nezmiňuje se ale to, že tyto státy mají v porovnání s Českou republikou upraveno dárcovství spermatu a že jejich země nepatří k zemím, jako Česká republika, kde by se v takové míře rodily děti náhradním matkám. V těchto zemích se děti mnohem snáz mohou dovědět, kdo jsou oba jejich biologičtí rodiče.
Podle našeho názoru neohrožuje rozšíření institutu manželství na osoby stejného pohlaví tzv. tradiční rodinu, ale vážně znevýhodňuje děti narozené do homoparentálních rodin a staví je do životních situací, jejich dosah se dá stěží dopředu odhadnout.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem žádáme, aby novela nebyla přijata.
V článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, má pouze muž a žena právo uzavřít manželství a založit rodinu. Předložený návrh plně nerespektuje také článek 7 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě mít právo, pokud je to možné, znát své rodiče a být v jejich péči. Níže nabízíme další argumenty Národního centra pro rodinu k novele občanského zákoníku (sněmovní tisk 241).
Navrženou úpravu nelze zdůvodnit ani výroky Evropského soudu pro lidská práva, který se opakovaně vyslovil v tom smyslu, že není nutné otevírat možnost uzavřít manželství homosexuálním párům, pokud jsou práva těchto párů dostatečně zajištěna. Příznivci navržené právní úpravy uvádí, že jde o vytvoření prostředí jistoty pro děti žijící v homosexuálních svazcích. Neodpovídají ale na zásadní otázku, jak bude naplněn účel manželství, totiž rození dětí, v případech, že jeden z rodičů nepřivede do manželského svazku homosexuálů dítě z předchozího heterosexuálního svazku.
Zkušenost ukazuje, že se tyto děti v převážné míře do homosexuálního svazku dostávají jako děti, jejichž druhý biologický rodič stojí zcela mimo výchovu dítěte, protože je velmi často z pohledu homosexuálně orientovaného biologického rodiče nežádoucí, aby byl dítěti znám. Přijetím návrhu, který umožní manželství i stejnopohlavním párům dojde ke znevýhodnění biologického rodičovství proti sociálnímu rodičovství.Často je argumentováno tím, že existuje manželství stejnopohlavních párů i v jiných zemích. Nezmiňuje se ale to, že tyto státy mají v porovnání s Českou republikou upraveno dárcovství spermatu a že jejich země nepatří k zemím, jako Česká republika, kde by se v takové míře rodily děti náhradním matkám. V těchto zemích se děti mnohem snáz mohou dovědět, kdo jsou oba jejich biologičtí rodiče.
Podle našeho názoru neohrožuje rozšíření institutu manželství na osoby stejného pohlaví tzv. tradiční rodinu, ale vážně znevýhodňuje děti narozené do homoparentálních rodin a staví je do životních situací, jejich dosah se dá stěží dopředu odhadnout.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem žádáme, aby novela nebyla přijata.