Z práce do práce aneb kdo stojí o rychlejší návrat do zaměstnání?
Této zkratce rozumí všichni rodiče i ti, kdo se zabývají rodinnou politikou. Nemáme na mysli návrat budižkničemů k odpovědnému občanskému životu. Řeč je o pečujících rodičích, jimiž jsou téměř z 98 % matky vracející se do profesního života. Přičemž každý ví, že se doma pracuje také, a to hodně, ale tam jde o práci neplacenou.
Když vychováme děti, staráme se o nemocného či bezmocného člena rodiny, sice také pracujeme, ale tato práce je na společenské rovině jen jakýmsi tabu nebo břemenem, které je potřeba vhodnými opatřeními „odstranit“ nebo alespoň pomoci s jeho zvládáním. Málokdo nás za ni pochválí.
Výzkumy nabízejí zajímavá zjištění, která pomohou situaci pečujících lépe pochopit, a tím i umožnit kýžený rychlejší návrat na trh práce. V době začínajícího nedostatku kvalifikovaných lidí je návrat matek více než vítán.
Z pohledu rodičů, a to nejen malých dětí, by bylo užitečné, aby se debata v médiích nesoustředila jen na úvahy o nejdelší rodičovské dovolené, což stejně není pravda, a nedostatek míst v mateřských školách, což na druhou stranu bohužel pravda je. Bylo by přínosné se zamyslet nad tím, že návrat odkudkoli předpokládá něco opustit. V našem případě to není tak doslova, ale určitě za sebou nechává matka svůj dosavadní velký projekt, totiž intenzivní péči o rodinu, která představuje, vyjádřeno v penězích, více než 65 000 Kč nově vytvořené hodnoty za měsíc.
Většina matek v ČR s dětmi ve věku 2-3 roky si přeje návrat na trh práce, ale jen na zkrácený úvazek. 60 % těchto žen se ale toto přání nesplní. V tomto ohledu představuje 5 % sleva na odvodech pro zaměstnavatele, kteří zkrácené úvazky nabízejí, krok správným směrem. I poslední novelu Zákoníku práce, která počítá s návratem na předchozí výši úvazku po té, co pominou důvody pro jeho snížení, je na místě ocenit. Je potřeba, aby se pokračovalo v dalších opatřeních, která budou odstraňovat stávající nedostatky úpravy krácených úvazků, jako např. zápočet výše výdělku pro výpočet důchodu atd.
S ohledem na výzkumná data se ale dobrá rodinná politika nesmí věnovat jen rodičům nejmenších dětí. Je nutné připomenout, jak se daří rodičům po návratu na trh práce: necelá polovina z nich má dojem, že dobře nezvládá rodinu a profesi, a to ať už zvládá pracovní povinnosti na úkor rodiny nebo má dojem polovičatosti jak v rodině, tak v profesi. S pocity nedostatečnosti souvisí i spokojenost. Otcové jsou nespokojeni z 1/3 a matky z 1/5, pokud byli dotazováni na dostatek času, který mohou rodině věnovat. Je to jistě i tím, že Česká republika má jednu z nejvyšších zaměstnaností mužů a vysoce nadprůměrnou zaměstnanost matek.
Podmínky, které stát a zaměstnavatelé vytvářejí jsou důležité nejen pro jejich výkony, ale i pro narození plánovaného počtu dětí. Výzkum zde uvádí i 1/3 rodičů s dětmi, kteří by si přáli ještě další dítě. Je v zájmu všech, aby se tato přání naplnila.
Když vychováme děti, staráme se o nemocného či bezmocného člena rodiny, sice také pracujeme, ale tato práce je na společenské rovině jen jakýmsi tabu nebo břemenem, které je potřeba vhodnými opatřeními „odstranit“ nebo alespoň pomoci s jeho zvládáním. Málokdo nás za ni pochválí.
Výzkumy nabízejí zajímavá zjištění, která pomohou situaci pečujících lépe pochopit, a tím i umožnit kýžený rychlejší návrat na trh práce. V době začínajícího nedostatku kvalifikovaných lidí je návrat matek více než vítán.
Z pohledu rodičů, a to nejen malých dětí, by bylo užitečné, aby se debata v médiích nesoustředila jen na úvahy o nejdelší rodičovské dovolené, což stejně není pravda, a nedostatek míst v mateřských školách, což na druhou stranu bohužel pravda je. Bylo by přínosné se zamyslet nad tím, že návrat odkudkoli předpokládá něco opustit. V našem případě to není tak doslova, ale určitě za sebou nechává matka svůj dosavadní velký projekt, totiž intenzivní péči o rodinu, která představuje, vyjádřeno v penězích, více než 65 000 Kč nově vytvořené hodnoty za měsíc.
Většina matek v ČR s dětmi ve věku 2-3 roky si přeje návrat na trh práce, ale jen na zkrácený úvazek. 60 % těchto žen se ale toto přání nesplní. V tomto ohledu představuje 5 % sleva na odvodech pro zaměstnavatele, kteří zkrácené úvazky nabízejí, krok správným směrem. I poslední novelu Zákoníku práce, která počítá s návratem na předchozí výši úvazku po té, co pominou důvody pro jeho snížení, je na místě ocenit. Je potřeba, aby se pokračovalo v dalších opatřeních, která budou odstraňovat stávající nedostatky úpravy krácených úvazků, jako např. zápočet výše výdělku pro výpočet důchodu atd.
S ohledem na výzkumná data se ale dobrá rodinná politika nesmí věnovat jen rodičům nejmenších dětí. Je nutné připomenout, jak se daří rodičům po návratu na trh práce: necelá polovina z nich má dojem, že dobře nezvládá rodinu a profesi, a to ať už zvládá pracovní povinnosti na úkor rodiny nebo má dojem polovičatosti jak v rodině, tak v profesi. S pocity nedostatečnosti souvisí i spokojenost. Otcové jsou nespokojeni z 1/3 a matky z 1/5, pokud byli dotazováni na dostatek času, který mohou rodině věnovat. Je to jistě i tím, že Česká republika má jednu z nejvyšších zaměstnaností mužů a vysoce nadprůměrnou zaměstnanost matek.
Podmínky, které stát a zaměstnavatelé vytvářejí jsou důležité nejen pro jejich výkony, ale i pro narození plánovaného počtu dětí. Výzkum zde uvádí i 1/3 rodičů s dětmi, kteří by si přáli ještě další dítě. Je v zájmu všech, aby se tato přání naplnila.