Je to pět let, co hurikán Katrina zpustošil New Orleans. Oblast se ještě nevzpamatovala a stihla ji další katastrofa.

Zdálo se že rok 2010 bude pro Louisianu konečně rokem naděje. Pět let po úderu hurikánu Katrina se život pomalu vracel do normálu. Ale co se zdá, to je sen. Koncem dubna letošního roku přišla další rána. V Mexickém zálivu explodovala těžební věž firmy BP. Zemřelo jedenáct zaměstnanců, sedmnáct lidí bylo vážně zraněno a únik ropy vyvolal dosud největší ekologickou katastrofu v dějinách Spojených států. Až teprve nedávno se po mnoha marných pokusech podařilo unikající ropu dočasně zastavit. S konečnou platností se to snad povede, ale až s dokončením dvou odlehčovacích vrtů během příštích týdnů.

Odstraňování škod způsobených únikem ropy je teprve v samém počátku. Lousiana a s ní i Mississippi a Alabama se tak opět ocitají v hluboké existenční krizi. Louisiana je pro Spojené státy strategicky nesmírně významná. Sedm z deseti nejdůležitějších přístavů se nachází v Louisianě. New Orleans je největší přístav co do objemu přepravovaného zboží, především zemědělských komodit z amerického středozápadu plavených po Mississippi na export do celého světa. Z Louisiany pochází třetina doma vytěžené nafty, 12 procent zemního plynu a 40 procent ryb. Turisté utratí v Louisianě a hlavně v New Orleansu okolo devíti miliard dolarů ročně.

Jen těžko si lze představit rozsah škod způsobených Katrinou. Katastrofu nepřežilo »jenom« 1836 lidí. Po pěti letech zůstává přes 700 lidí stále nezvěstných. Většina lidí přišla o život v New Orleansu po tom co se protrhly ochraně hráze a skoro celé město, které je z velké části pod úrovní hladiny moře, se po několik týdnů ocitlo pod vodou.

Skoro 240 tisíc km2 – plocha třikrát tak velká jako Česko - podél pobřeží Mexického zálivu bylo totálně devastováno. Dalších půl milionu kilometrů čtverečních v Louisianě, Mississippi a Alabamě utrpělo značně materiální škody. Statisíce lidí ztratily střechu nad hlavou. Celkové škody způsobené Katrinou byly vyčísleny na 81 miliard dolarů.

Dodnes přežívá pachuť zklamání a hanby ze zmatku a bezvládí, které následovalo po katastrofě. Ani federální, ani státní a místní úřady nedocenily opakovaná varování více než dva dny před příchodem Katriny od Národní meteorologické služby a Národního centra pro hurikány. Michael Brown, ředitel Federální záchranné služby, byl nucen rezignovat pro totální neschopnost krátce po té, co mu prezident George W. Bush pogratuloval ke skvěle pomoci postiženým. Nebylo to poprvé co byl prezident Bush špatně informován.

Kathleen Blanco, guvernérka Louisiany, a Ray Nagin, starosta New Orleansu, vyhlásili povinnou evakuaci přiliš pozdě. Nastal zmatek, dopravní kalamita a 70 tisícům lidí se nepodařilo opustit město. Nejhůř byli postižení chudí a staří, pacienti několika nemocnic a domovů důchodců, které nebylo možno evakuovat a které bylo třeba umístit do nouzových přístřešků v katastrofálních podmínkách. Mnoho lidí tak skonalo zbytečně.

Místo spolupráce se guvernérka Blanco a starosta Nagin dál předháněli v byrokratických dohadech s představiteli federální vlády kdo je za co odpovědný. New Orleans byl od 29. srpna 2005 pod vodou. Mnozí uvízli celé dny na střechách domů. Městem plavali mrtví lidé a zvířata. Policie New Orleansu přišla o většinu vozového parku a telefonní spojení. Navíc řada policistů v kritických okamžicích desertovala. Dali přednost starostem o své rodiny. Propuklo rabování a na pomoc musela být povolána armáda.

Když se potvrdilo, že New Orleans zůstane pod vodou několik týdnů, nastal exodus který byl opět doprovázen zmatky. Američané po celé zemi iniciativně nabízelo ubytování postiženým nešťastníkům. Ani to nebylo bez potíží. Hodně lidí z Louisiany se uchýlilo do Houstonu v Texasu, kde následně podstatně vzrostla kriminalita. Mnozí odešli s tím, že se do Louisiany už víc nevrátí. Za posledních pět let klesl počet obyvatel Louisiany o pět procent na 4,5 milionu. V drtivé většině jde o obyvatele New Orleansu, kde nyní žije pouze asi 300 tisíc lidí, oproti dřívějšímu skoro půl milionu.

Většině těch, kteí se rozhodli zůstat, nezbylo než se spolehnout sami na sebe. Dařilo se jim překonávat následky Katriny hlavně s pomocí nejrůznějších dobročinných spolků.

Federální záchranná služba přispěla na úklid a rekonstrukci 32 miliardami dolarů. Vládní byrokracie tradičně postupuje pomalu, neohrabaně a někdy i hloupě. Byly například dodány stovky maringotek pro náhradní bydlení. Potíž byla v tom, že všechny měly stejný klíč, což v novém prostředí se zvýšenou kriminalitou vyvolalo další starosti.

Pár dní po úderů Katriny prezident Bush prohlásil: »Zůstaneme zde s vámi a budeme pomáhat jak dlouho bude třeba.« Nicméně šest měsíců po neustálých dohadech s místními úřady vyklidila Federální záchranná služba svou pobočku a vrátila se do Washingtonu. Místní úřady si nevedou lépe. Tu a tam vyhlásí novou iniciativu, o které je později sotva slyšet.

Nejdůležitější na rekonstrukci New Orleansu je stavba bezpečnějších protipovodňových hrází. Náklady se během stavby již zečtyřnásobily na více než 14 miliard dolarů. Panel nezávislých expertů ale není s úrovni ochrany spokojen a doporučuje hráze ještě vylepšit tak, aby byly schopny odolat maximální síle hurikánu, který lze očekávat jednou za tisíc let a ne jednou za sto let podle stávajících dimenzí. Protipovodňová ochrana by měla být dokončena v roce 2011. Neustále ale pokračují dohady, zda je rozumné i přes obrovské náklady chránit před zatopením i některé části již tak zničených městských čtvrtí.

Bez dobročinných spolků a armády dobrovolníků by byl návrat k normálnímu životu daleko pomalejší. Do záchrany New Orleansu se navíc zapojila řada významných osobností. Za zmínku stojí třeba Brad Pitt, který se krátce po Katrině do New Orleansu dokonce přestěhoval a natočil tam Podivuhodný případ Benjamina Buttona. S pomocí několika prominentních architektů se Pitt soustředil na výstavbu a rekonstrukci rodinných domků pro chudé. Jedna dobročinná organizace například zachránila přes 8500 psů a koček. Právníci poskytují bezplatné služby v bojích s pojišťovnami, se zakládáním nových živností. Jiná organizace se specializuje na sanaci zničených domů. Další hledá a poskytuje finanční pomoc pro rozvoj drobného podnikání.

Řadě dobročinných organizací, zocelených likvidací následků Katriny, přibyly starosti s odstraňováním škod způsobených únikem ropy. Tři hlavní zdroje příjmů Louisiany - těžba nafty, turistika a rybolov - jsou existenčně ohroženy. Příslib firmy BP dvacet miliard dolarů na odstranění škod jistě pomůže, ale je otázkou, zda budou stačit.

Prezident Barack Obama vyhlásil šestiměsíční moratorium na nové ropné vrty než se vyšetří příčiny katastrofy BP a než bude ukončena inspekce všech těžebních vrtů. Zákaz znamená ztrátu skoro 40 tisíc pracovních míst v Mexickém zálivu. Zastavení práce na jednom vrtu znamená ztrátu 1400 pracovních míst a měsíčně 10 milionů dolarů v nevyplacených mzdách. Celkové mohou ztráty dosáhnout hodnoty několika miliard dolarů za zmíněných šest měsíců. K tomu je třeba připočítat miliardové ztráty v rybolovu a turistice.

Na Louisianu, Mississippi, a Alabamu se tak valí další obrovské ekonomické škody a to ještě ani pořádně nezačala hurikánová sezona 2010. Voda v Mexickém zálivu je letos teplejší než obvykle, což vytváří příznivé podmínky pro zvlášť silné hurikány. Panuje nejistota. Nezbývá, než denně pečlivě sledovat předpovědi počasí a modlit se, aby hurikány roku 2010 byly shovívavější pro tento těžce zkoušený americký region.