Vážený senátore Oberfalzere (vážený Jiří),

Jsme nepříjemně udiveni Vaším postupem ve věci Lisabonské smlouvy. Pamatujeme si Vás jako člověka blízkého Václavu Havlovi, s nímž jsme v rámci Nadace Forum 2000 připravovali pravidelné konference. Projevoval jste se vždy jako člověk proevpropský, prointegrační. Nikdy jsme nezaznamenali žádnou Vaši kritiku názorů tehdejšího prezidenta, který je v otázkách evropské integrace v podstatě federalista.

Připojil jste spolu s námi také svůj podpis pod iniciativu Impuls 99, jejíž desáté výročí si připomínáme v těchto dnech. Jejím jedním cílem bylo vyburcovat vedoucí politiky souručenství zvaného opoziční smlouva k většímu úsilí při plnění kritérií pro vstup do Evropské unie. Jevil jste se tehdy jako velmi aktivní člen tohoto společenství.

Uznáváme, že každý člověk má právo na změnu názorů, jen nám není jasné, co přispělo ke změně názorů Vašich. Zdá se totiž, že tato změna má jen málo společného se směřováním evropské integrace, ale o to více má společného se snahou legitimizovat se ve straně, za níž jste byl zvolen senátorem. A že má také hodně společného s chladným kalkulem, že tažení proti Lisabonské smlouvě může v případě porážky Topolánkova křídla v ODS dopomoci ke stranickému vzestupu Vašemu a dalších oponentů LS.

Mrzelo by nás, pokud tomu tak je, protože by to nejspíš znamenalo, že Vaše postoje z doby, kdy jsme s Vámi spolupracovali, byly vykalkulované stejně chladně jako ty dnešní.

Jsme též udiveni nedostatkem respektu jak Vašeho, tak Vašich senátorských kolegů, k demokratickým pořádkům u nás, jakož i k pravidlům hry, jak psaným tak nepsaným, které naše země přijala, když vstoupila do EU, a když za ní z pověření prezidenta Václava Klause podepsal premiér Mirek Topolánek Lisabonskou smlouvu.

Domníváme se totiž, že jelikož podstatné části Lisabonské smlouvy už jednou posoudil Ústavní soud, a poměrem 15:0 neshledal žádné rozpory mezi smlouvou a českou ústavou, a že jelikož smlouvu doporučily k ratifikaci ústavními většinami obě komory českého parlamentu, bylo by demokratické uznat politickou „porážku“ a přestat uměle vytvářet další překážky ratifikace LS.

Tak to v demokracii chodí: každého rozhodnutí je dosaženo v rámci strukturovaného procesu, který nelze donekonečna uměle prodlužovat pod falešnými záminkami. Každé takové rozhodnutí má své oponenty, ale ti v určitém okamžiku uznají demokraticky vyjádřený názor většiny. Vy tvrdíte, že hájíte české národní zájmy, ale nám není jasné, jménem koho mluvíte.

Vaše jednání ve věci LS nám bohužel připomíná hráče fotbalového klubu, kteří se v 90. minutě zápasu, v němž jejich mužstvo prohrává vysokým rozdílem, snaží nesportovně na neurčito oddálit konec zápasu tím, že předstírají zranění, válí se po trávníku, a přitom se snaží přesvědčit rozhodčího, že soupeř vede nezaslouženě, a měl by na poslední chvíli zápas stornovat.

Doufáme, že si uvědomujete, že Vaše jednání může uvrhnout Českou republiku do hluboké izolace v rámci EU. Vaše argumentace, že Vaše stížnost k Ústavnímu soudu je legitimním dalším krokem v rámci demokratického procesu, může přesvědčit snad jen ty, kteří ještě nejsou uvyklí skutečné demokracii. Ve zbytku EU Vaše jednání ovšem po právu vnímají jako obstrukci, jejímž jedním cílem je dát čas eurofóbnímu prezidentovi země k dalšímu odkladu podpisu LS.

Domníváme se, že i voliči ve Vašem volebním obvodě, pokud budete znovu kandidovat ve volbách do Senátu, vyvodí důsledky z toho, že podezřelou proměnou svých postojů ztrácíte věrohodnost jako člověk i jako politik.

Tomáš Halík a Jiří Pehe, bývalí mluvčí Impulsu 99

Martin Jan Stránský, bývalý ředitel občanského sdružení Impuls 99