Elektronické náramky schizofrenikům?
V souvislosti s připravovanou reformou psychiatrické péče uvažuje ministerstvo zdravotnictví o elektronických náramcích pro psychotiky.
Zavedení elektronických náramků pro domácí vězně či „kriminální živly,“ aby monitorovaly jejich každičký pohyb, možná není úplně bláznivý nápad. Nikdy a nikde jsem se však nesetkal s nápadem použít elektronické náramky u duševně nemocných lidí. K čemu by to mohlo být dobré? Jestliže se člověk pod vlivem psychotického onemocnění dopustí agresivního chování, je to vždy náhlá reakce na nějaký podprahový podnět. Tomu elektronický náramek vskutku nezabrání.
Duševně nemocní lidé, především ti, kteří trpí schizofrenní poruchou, mají kvůli své nemoci velmi často pocit, že jsou sledováni například tajnými službami, nepřáteli z vesmíru, atd. a že tyto okolní síly se je snaží neustále ovlivňovat. Dokážete si představit, co s takto paranoidně rozjitřenou duší udělá elektronický náramek na noze?
Zavedení elektronických náramků je jednou z variant, kterou zvažuje první náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek. Podle něj by díky náramkům psychiatrické léčebny nemusely potřebovat tak velké areály a prostory, jako mají nyní. Jak by tomu ale měly napomoci elektronické náramky?
Ministerstvo zřejmě uvažuje o tom, že by bylo možné propustit některé psychiatrické pacienty, u kterých je větší riziko agresivního chování, z ústavní péče a zároveň uklidnit veřejnost, že tito potenciální agresoři jsou neustále monitorováni. Byl by to čirý alibismus. Elektronický náramek neochrání ani dotyčného jedince, ani jeho okolí.
Redukce počtu lůžek v monstrózních psychiatrických léčebnách, které by podle scestné úvahy ministerstva mělo zavedení náramků napomoci, je samozřejmě potřebná. Proces transformace psychiatrické proběhl víceméně ve všech státech západní Evropy. Je již vyzkoušený a dobře popsaný. Snižování počtu lůžek v léčebnách nelze realizovat bez předchozích systémových opatření, mezi něž patří například zřízení různých druhů komunitní péče (denní sanatoria, krizové služby, chráněná práce a bydlení, atd.), aby o psychiatrické pacienty bylo po propuštění z ústavního zařízení adekvátně postaráno.
Myšlenka nahradit profesionální lidskou péči o duševně nemocné elektronickou technikou je však lákavá. Proč asi? Profesionální péče ušitá individuálně na míru potřebného člověka je samozřejmě finančně nákladná. Určitě dražší než elektronický náramek.
Zavedení elektronických náramků pro domácí vězně či „kriminální živly,“ aby monitorovaly jejich každičký pohyb, možná není úplně bláznivý nápad. Nikdy a nikde jsem se však nesetkal s nápadem použít elektronické náramky u duševně nemocných lidí. K čemu by to mohlo být dobré? Jestliže se člověk pod vlivem psychotického onemocnění dopustí agresivního chování, je to vždy náhlá reakce na nějaký podprahový podnět. Tomu elektronický náramek vskutku nezabrání.
Duševně nemocní lidé, především ti, kteří trpí schizofrenní poruchou, mají kvůli své nemoci velmi často pocit, že jsou sledováni například tajnými službami, nepřáteli z vesmíru, atd. a že tyto okolní síly se je snaží neustále ovlivňovat. Dokážete si představit, co s takto paranoidně rozjitřenou duší udělá elektronický náramek na noze?
Zavedení elektronických náramků je jednou z variant, kterou zvažuje první náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek. Podle něj by díky náramkům psychiatrické léčebny nemusely potřebovat tak velké areály a prostory, jako mají nyní. Jak by tomu ale měly napomoci elektronické náramky?
Ministerstvo zřejmě uvažuje o tom, že by bylo možné propustit některé psychiatrické pacienty, u kterých je větší riziko agresivního chování, z ústavní péče a zároveň uklidnit veřejnost, že tito potenciální agresoři jsou neustále monitorováni. Byl by to čirý alibismus. Elektronický náramek neochrání ani dotyčného jedince, ani jeho okolí.
Redukce počtu lůžek v monstrózních psychiatrických léčebnách, které by podle scestné úvahy ministerstva mělo zavedení náramků napomoci, je samozřejmě potřebná. Proces transformace psychiatrické proběhl víceméně ve všech státech západní Evropy. Je již vyzkoušený a dobře popsaný. Snižování počtu lůžek v léčebnách nelze realizovat bez předchozích systémových opatření, mezi něž patří například zřízení různých druhů komunitní péče (denní sanatoria, krizové služby, chráněná práce a bydlení, atd.), aby o psychiatrické pacienty bylo po propuštění z ústavního zařízení adekvátně postaráno.
Myšlenka nahradit profesionální lidskou péči o duševně nemocné elektronickou technikou je však lákavá. Proč asi? Profesionální péče ušitá individuálně na míru potřebného člověka je samozřejmě finančně nákladná. Určitě dražší než elektronický náramek.