Pravděpodobnost onemocnění dítěte, pokud má jeden z rodičů schizofrenii, je deset procent – mají-li oba rodiče tuto diagnózu, je to dvacet procent. V diskusi k této informaci (publikované v minulém příspěvku) se objevil názor, že v případě rodiny, kde oba rodiče mají psychotické onemocnění, je pravděpodobnost vzniku psychotického onemocnění vyšší než pouhý součet deseti a deseti procent.

Na můj poslední článek zareagoval zjevně přemýšlivý čtenář. Svůj názor postavil na tom, že do geneze psychopatologie dítěte zasahují ještě jiné než genetické faktory, a to faktory psychosociální.

Naprosto s tímto komentářem souhlasím. Psychosociální vlivy (jak již bylo uvedeno) mají bezesporu výrazný vliv na vytvoření dispozice pro psychické onemocnění u daného dítěte. Za nejdůležitější období pro vznik této dispozice se považují první dva až tři roky života. Je nabíledni, že pokud oba rodiče trpí duševní poruchou, tak se projevy jejich onemocnění často promítnou do výchovných metod, které uplatňují.

S vědomím tohoto poměrně vysokého rizika psychického onemocnění dítěte je třeba věnovat těmto rodinám profesionální pozornost a péči. Tato péče však musí být nestigmatizující, odehrávající se v domácím prostředí dané rodiny a ve fokusu pozornosti není dítě coby potencionální pacient, nýbrž celý rodinný systém.

Je zřejmé, že takováto péče je časově poměrně náročná a možná je to jeden z hlavních důvodů, proč profesionálové (psychologové a psychiatři) raději odrazují pacienty od rodičovství a pokud i přes jejich varování nastane, nevěnují tomu dostatek pozornosti. Je pochopitelné, že ambulantní psychiatr, jehož čekárna je přeplněna třeba i několik hodin čekajícími pacienty, se může velmi těžko uvolnit k takovéto aktivitě.

Měly by vznikat specializované týmy odborníků, vycvičených v rodinné terapii, kteří by se těmto rodinám věnovaly adekvátní formou. V tomto případě by se pak jednalo de facto o tzv. primární prevenci. Jde o to zabránit propuknutí vážného psychotického onemocnění u jedince, který v sobě může nést dispozici pro jeho vznik. Při včasné preventivní péči se toto onemocnění nemusí nikdy manifestovat.

Psychotické onemocnění zvané schizofrenie se objevuje nejčastěji v rozmezí 13-19 let. Pokud počátek tohoto onemocnění není včas rozpoznán a není zahájena vhodná forma léčby (opět v kontextu celé rodiny) dotyčný jedinec se může ocitnout na již zmíněné cestě, která se nazývá ,,kariéra psychiatrického pacienta.“ Tato cesta bývá doprovázena opakovanými hospitalizacemi, užíváním většího množství psychofarmak, pobíráním invalidního důchodu již od adolescentního věku, atd.

Statistika WHO jednoznačně prokazuje, že schizofrenie je nejdražší psychické onemocnění a třetí nejdražší ze všech existujících onemocnění. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že poměrně malá finanční investice na zřízení takto specializovaných rodinných týmů může v dlouhodobé perspektivě vést ke značným finančním úsporám. Hlavními aktéry v této ,,hře“ jsou zdravotní pojišťovny, které se však stále orientují na krátkodobé plány ve snaze docílit jakýchsi finančních úspor. Bohužel stále nejsou schopny uvažovat v dlouhodobé perspektivě a tím pádem směřovat k vyšší finanční efektivitě zdravotnické péče.

V Denním psychoterapeutickém sanatoriu ,,Ondřejov“ na Praze 4, kde pracuji, jsme takovýto preventivní program ,,svévolně“ (tj. bez podpory z jakékoliv strany) vytvořili již před několika lety. Je určen pro rodiče, z nichž alespoň jeden má psychotické onemocnění, a jejich dítě, či děti. Věkové rozpětí těchto dětí je od 1 do 14let. Jedenkrát měsíčně tyto rodiny přicházejí do sanatoria (riziko stigmatizace se tu minimalizuje díky civilnímu prostředí, chování personálu, atd.), kde se jim celé odpoledne věnuje specializovaný profesionální tým.

Část odpoledne tráví všichni společně a hovoří o radostech i strastech jejich rodinných životů, členové týmu se snaží jim být ku pomoci. V druhé části se rodiny rozdělí na dětskou a rodičovskou skupinu. Dětem se hravou formou věnují psychologové, přičemž se snaží včas identifikovat případné patologické jevy v jejich chování. Druhá část týmu řeší s rodiči konkrétní problematické situace v dané rodině.

Rodin, které se tohoto programu účastní neustále přibývá (nyní je jich 30). Původně jsme mysleli, že bude program např. roční, ale ukazuje se, že tato forma péče musí být dlouhodobější a navrch je dětmi i rodiči velmi oblíbena. Dvakrát za rok celá velká skupina (rodiče, děti i psychoterapeuti) tráví týden v přírodě. Každý pobyt je jinak ,,hravě tematicky“ zaměřen. Tyto pobyty se velmi osvědčily, protože je tu možno detailně pozorovat interakce mezi rodiči a dětmi, opět s cílem odhalit případné patologické komunikační vzorce v chování. Pokud je toto rozpoznáno, terapeuti se nenásilným způsobem snaží rodiče a děti pozitivně ovlivnit.

Vedlejším, ale nikoliv nepodstatným faktorem je fakt, že pro řadu rodin je to jediná příležitost, kdy si troufnou v bezpečném terapeutickém prostředí strávit se svými dětmi dovolenou mimo svůj domov.