Už jsem jen divákem
Stal jsem se divákem, „pouhým“ divákem České televize. Je to zvláštní, nový pocit. Po čtyřech letech práce v roli tiskového mluvčího mám dlouhodobé televizní volno. Stěhuji se do Berlína, a i když zůstávám zaměstnancem České televize, přece jen se ze mě stal na 4 roky „jen“ divák.
Jako televizní mluvčí sledujete dění na obrazovce jinak. Hlídáte dodržování vysílacích časů a hledáte zdůvodnění, protože se stále posouvají. Při každé technické poruše berete do ruky telefon a zjišťujete příčinu. Při každém moderátorském přeřeknutí zpozorníte, při každé investigativní reportáži doufáte, že kolegové mají dostatek faktů a důkazů pro její obhajobu. Každé lidově řečené slovo či dokonce nadávka ve filmu pro vás znamená horké chvilky při zdůvodňování jejich použití. Každá změna programu vám zahltí e-mailovou schránku diváckými dopisy plnými převážně kritických dotazů a připomínek.
Ale nic z toho mi už nemusí zatěžovat hlavu. Mohu si jako divák užít svůj pořad. Kdyby mi čirou náhodou zcela nesedl, zavolám si do Diváckého centra. A řeknu jim svůj názor. A také se třeba zeptám na všechny ty změny, přeřeky a investigativní reportáže. No a oni mi tam do telefonu pěkně přečtou jednu z odpovědí, které jsem jim v průběhu uplynulých 1450 dnů v České televizi připravil. A aby ne, když jsem Diváckému centru pomáhal na svět. Tak mohu vlastně ještě být „pouhým“ televizním divákem?
Jako televizní mluvčí sledujete dění na obrazovce jinak. Hlídáte dodržování vysílacích časů a hledáte zdůvodnění, protože se stále posouvají. Při každé technické poruše berete do ruky telefon a zjišťujete příčinu. Při každém moderátorském přeřeknutí zpozorníte, při každé investigativní reportáži doufáte, že kolegové mají dostatek faktů a důkazů pro její obhajobu. Každé lidově řečené slovo či dokonce nadávka ve filmu pro vás znamená horké chvilky při zdůvodňování jejich použití. Každá změna programu vám zahltí e-mailovou schránku diváckými dopisy plnými převážně kritických dotazů a připomínek.
Ale nic z toho mi už nemusí zatěžovat hlavu. Mohu si jako divák užít svůj pořad. Kdyby mi čirou náhodou zcela nesedl, zavolám si do Diváckého centra. A řeknu jim svůj názor. A také se třeba zeptám na všechny ty změny, přeřeky a investigativní reportáže. No a oni mi tam do telefonu pěkně přečtou jednu z odpovědí, které jsem jim v průběhu uplynulých 1450 dnů v České televizi připravil. A aby ne, když jsem Diváckému centru pomáhal na svět. Tak mohu vlastně ještě být „pouhým“ televizním divákem?
Babiš vsadil na všeluxující taktiku. Potřebuje, aby lidé co nejméně přemýšleli
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
