Elektronická evidence tržeb je nyní v Rakousku stejně jako v Česku často diskutovaným tématem, ať už mezi politiky, ponikateli či zákazníky.



Od 1. ledna jsou registrační pokladny v Rakousku povinné pro všechny obchodníky, jejichž roční obrat je vyšší než patnáct tisíc eur ročně. Zákon zasahuje výrazně i do života běžných občanů, protože si podle něj každý, kdo nakupuje v obchodě s registrační pokladnou, musí účtenku ponechat v ruce až do toho okamžiku, než obchod fyzicky opustí. Ještě před vchodem do obchodu ho totiž může daňový kontrolor v souladu se zákonem vyzvat k předložení a kontrole účtenky. Stále ještě běžné otázky prodavačů „Chcete účtenku?“ či „Potřebujete účtenku?“ už tedy nejsou optimální. Totéž platí i pro restaurace.

V posledních týdnech zažívám různorodé situace: někteří, zejména starší Rakušané účtenky tvrdošíjně odmítají a tak, i když jim je prodávající přímo nutí do ruky, zůstávají na pultech třeba trafik či pekáren. Už několikrát jsem zažil, že zejména stálí zákazníci, tedy „Stammkunden“, prodávajícímu nebo obsluhujícímu personálu navrhnou, aby do pokladny „naťukal klidně menší částku“. Někteří zase dopředu nahlas upozorňují, že účtenku nepotřebují, ale ještě jsem nezažil, že by ji přesto nedostali.

Prodavačka v trafice, kam chodívám, naříká, že „její malá prodejnička exploduje“, protože účtenky nikdo nechce a ona je musí vystavit i za prodej deníku nebo obyčejné poštovní známky. V čistírně jsem se dozvěděl, že si lidé účtenky za vyzvednuté oblečení pletou s potvrzeními s čísly zakázek na oblečení, které právě do čistírny odevzdali, a vyhazují je. A v kavárně, kam si chodím pro kávu „s sebou“ na odpoledne do kanceláře a kde mám zákaznickou kartu na razítka za každý koupený nápoj, abych měl vždy sedmý zdarma, jsem už potřetí svůj bonus nevyužil, protože mě kavárník zná a pokaždé, když mě vidí, jak se ke kavárně blížím, připravuje standardně mé „cappuccino doppelt“ a zároveň ho markuje, takže nestačím bonusovou zákaznickou kartičku předložit. Když už má účtenku, musí dostat do pokladny peníze.

Pomalu si zvykám na to, že se mně plní kapsy kabáty účtenkami, které člověk nemá před samotnými obchody často kam vyhodit. I když opatření rozumím, přemýšlím i nad spotřebou papíru, která v rámci každodenních nákupů enormně roste. Už začínám chápat, proč mají Slováci loterii účtenek, a dnes a denně přemýšlím, kam s nimi…