A zrovna před rakouskými prezidentskými volbami!

Strávil jsem pár dnů v New Yorku. Uz při přistání na letišti JFK jsem byl zvědavý na to, zda bude nově zvolený prezident “všudypřítomný“. Nebylo to tak často, jak jsem čekal. V obchodech s upomínkovými předměty už je sice Trumpův obličej na hrníčcích i pohledech, ale jinak žije nikdy nespící město svým vlastním životem jako obvykle. Jen na páté Avenue kolem Trumpova věžáku v Mid Town, kde nový prezident bydlí, je rušno. Běžní chodci už kolem mrakodrapu jen tak neprojdou, okolí je obšancované policisty a místní obchodníci mají strach o svou budoucnost, protože kupujíích v této části města vzhledem k policejním zábranám v blízkosti Trump Tower ubylo. Nově zvolený prezident chce „pendlovat“ mezi N.Y.C. a Bílým domem ve Washingtonu, kam se mu trvale přestěhovat nechce. Není divu, právě tam utrpěl silnou volební porážku. A navíc, budoucí první dáma chce samozřejmě raději zůstat na Manhattanu.


(foto: Martin Krafl, 26.11.2016)

Téma prohry Hillary Clintonové je všudypřítomné. Baví se o něm lidé v metru, kavárnách i barech. Nerozebírají ale politiku, spíš se zamýšlí nad praktickým životem: zanevře nová ministryně školství Betty de Vos na veřejné školy, když uznává jen privátní placené vzdělávací instituty? Co se stane se zdravotním pojištěním OBAMACARE? Budou jako před lety miliony lidí bez zajištěné zdravotní péče? Jak změní život běžného Američana snížením daní bohatým? Zvýší se nezaměstnanost?

Sledoval jsem prohlášení Hillary Clintonové o tom, že nechá přepočítat hlasy ve sporném státě Wisconsin. A říkal jsem si, jaké by to bylo, kdyby se volba prezidenta v USA musela opakovat. Ačkoli to v současné chvíli není pravděpodobné, připadá mi neuvěřitelné, že i když někdo získá o dva miliony hlasů více, prohraje v počtu volitelů s ohledem na malé státy americké unie. Samozřejmě vidím paralelu k opakované rakouské prezidentské volbě a jsem zvědav, jak o nadcházejícím prvním prosincovém víkendu dopadne.

Už teď ale vím, že evropská demokracie je mně sympatičtější. Právě jarní volby v Rakousku dokázaly, že rozhoduje opravdu každý hlas. To si mnozí Američané zejména ve velkých státech unie bohužel říct nemohou. Leda, že by si změnili 229 let starou Ústavu?!