Jednou za čas
Milé čtenářky, milí čtenáři, vítejte na mém blogu. Ano, stal jsem se bloggerem v rámci české blogosféry. K něčemu takovému se odhodlám jednou za čas.
Nebyl to můj nápad, ale když jsem se o něm dozvěděl, zaujal mě. Snad proto, že jsem už několikrát v minulosti, jednou za čas, o něčem takovém přemýšlel. Jednou za čas mám chuť komentovat dění kolem mě, naťukat do počítače myšlenky, které se mi honí hlavou. Pravda je, že jsem už ve chvíli, kdy jsem souhlasil, pocítil obavy z nového závazku a z toho, zda na něj najdu čas. Ale správci blogů mě ujistili, že není čeho se obávat – stačí blogovat alespoň jednou za čas…
Tak mě napadlo, kdy je ten pravý čas napsat svou první poznámku? A kdy je ten pravý čas na tu další? Kdo mi řekne, kdy je ten pravý čas na jednou za čas? Ostatně, přemýšlím o tom často, možná víc než jednou za čas. Ve spojení s pravidelnými úkony, které dělám jednou za čas. S těmi věcmi, na které jednou za čas myslíte, že byste je měli jednou za čas udělat. A nikdy nevím, jestli to jednou za čas je hodně nebo málo. A jednou za čas mám výčitky z toho, že to, nač myslím, činím jednou za čas. A pak si říkám, že je mít nemusím, když tu věc, na kterou myslím, dělám jednou za čas. Prostě jednou za čas mohu mít dobrý pocit bez výčitek, že jsem něco vykonal jednou za čas a že to stačí, jen tak jednou za čas….
Tak snad to mé jednou za čas na těchto stránkách bude pro vás dostatečné. Možná vám toho bude připadat, jednou za čas, až moc. A možná, jednou za čas, málo. Budete-li jednou za čas mé řádky číst, budu rád, najdete-li chuť k nim, jednou za čas, napsat i svůj názor. Stačí jednou za čas, ale můžete i častěji
:-))
Babiš vsadil na všeluxující taktiku. Potřebuje, aby lidé co nejméně přemýšleli
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
