Mám to za sebou… Alespoň doufám!

„Weakly Positive“ zněl můj ortel. A místo za pracovními povinnostmi do Berlína šup do domácí separace! Divil jsem se, protože mně nic nebylo. Ani v den provedení testu, ani dva dny poté. To, že jsem skutečně nemocný, jsem si uvědomil třetí noc, kdy se přihlásily první příznaky. Uvědomil jsem si zákeřnost COVIDu – na test jsem šel nikoli kvůli zdravotním potížím, nýbrž z důvodů prokázání negativního testu před překročením hranice. Nebýt této povinnosti, tři dny bych virus šířil…

I když už mně bylo v životě mnohem hůře, nevyzpytatelnost a řada nejasností o této nemoci mě nenechávala v klidu. Skoro mám pocit, že psychická zátěž byla v karanténě větší než ta fyzická spojená s bolestmi v krku, svalů i kloubů, horečkou a únavou, mimochodem nevysvětlitelně velkou. Nejprotivnější byly bolesti hlavy. Že by i z telefonátů, kterých byly desítky, od těch, co věděli? Ne, bez nich by to bylo mnohem horší – ze srdce děkuju za starost a podporu!!! Byl jsem na to v bytě sám a samota jednoduše krade radost ze života.

Čím to, že všichni, kdo se dozvědí o tom, že COVID máte, řeší stále otázku, kde se člověk nakazil? U mě na to má skoro každý předem jasnou odpověď – „na cestách“, na kterých jsem z pracovních i rodinných důvodů často. Ale já si tím jistý vůbec nejsem, vždyť je to jak věštit z křišťálové koule! A zajímavé je, že až na jednu výjimku nikoho z těch, co se se mnou před nemocí viděli, nenapadlo, že by mě mohli nakazit oni…

Za lehčí průběh nemoci jsem vděčný a následující tři měsíce se (snad) nemusím bát další nákazy, což je podstatné například pro mou těžce nemocnou maminku.

Novinář Karel Hvížďala před pár dny napsal: „COVID-19 nám ukázal, že jsme součástí našeho prostředí, že se do něj rodíme, vyrůstáme v něm a umíráme, a proto ho musíme za každé situace plně respektovat.“ Naprosto s ním souhlasím. Po mé zkušenosti jsem rád i za slova současného ministra zdravotnictví Jana Blatného: „Pojďme změnit pocit strachu v respekt!“. Ať už strach z nákazy či strach z těch, kteří s COVIDem přicházejí či přišli do styku.

V mém chápání se slova o respektu vztahují zejména na všechny s COVIDem, kteří možná stejně jako já během domácí karantény zaslechli (pro mě absurdní) otázku, jestli přiznají, že nemoc prodělali? Odpovědí je tento blog!