„Místo činu“ s rouškou? Dortmund!

Vše je jednou poprvé! Ne, nemyslím mé nedělní sledování nekonečného seriálu s padesátiletou tradicí „Tatort“, tedy „Místo činu“, a to každou neděli po osmé hodině večer na televizních stanicích ARD/Das Erste (Německo), ORF2 (Rakousko) nebo SRF1 (Švýcarsko). Pokaždé z jiného města v německy mluvících zemích, pokaždé s novým příběhem a stálými týmy vyšetřovatelů. K závěru mých víkendů už patří čtrnáct let. Přesto bylo v posledním díle v neděli 22. února (ARD/WDR, 20.15 hod., „Heile Welt“) s případem mrtvé těhotné ženy v Dortmundu spojeno něco nového – do děje televizního filmu se dostala pandemie a poprvé se ve filmových scénách (alespoň pro mě) objevily roušky.



První byla v záběru asi po patnácti minutách - jeden z herců v roli kameramana PR týmu mladého aktivisty měl přes nos a ústa chirurgickou roušku. Pomyslel jsem si, že jde o chybu střihače. V polovině února totiž televize ARD odvysílala díl z Ludwigshafenu a před ním upozornila diváky na skutečnost, že se natáčel zčásti v únoru 2020 a dokončen byl v červnu téhož roku, s venkovní teplotou o dvacet stupňů vyšší. Proto byli kupříkladu herci v některých záběrech opálenější. Režisér navíc musel dbát na dvoumetrové odstupy, takže většina účinkujících trpěla ve filmu „chřipkou“ a jakoby nechtěla kolegy nakazit. Rozhovory v autech byly natáčeny po sekvencích vždy s jedním z herců v dialogu a případné scény vyžadující emoce (např. objímání) nebo trestný čin (např. napadení) točili dvakrát testovaní herci na COVID po pětidenní karanténě.

V dortmundském díle tomu bylo jinak, i když vznikal v různých měsících jako ten předchozí. Jeho tvůrci se rozhodli ve filmu ponechat záběry s více lidmi v rouškách a neupravovat je. Evidentně v té době ještě nebyla jasná povinnost jejich nošení, protože se v detektivce objevují bez jasných pravidel spíše náhodně, a to jak ty chirurgické, tak plátěné.

Novinkou byla také spojitost vraha s jeho sociální situací v době pandemie. Sám sebe ve filmu označí za její oběť: rozpadl se mu vztah díky krachu podnikání a přespává ve svém bývalém, už prázdném obchodě s elektronikou s výlohami zakrytými novinovým papírem. Vraždí, protože ho okolí vnímá jako "odporného bezdomovce"!

Televize tak začala debatu o tom, zda se roušky a koronavirus mají do jejích snímků ze současnosti promítnout či nikoli. Zatím se staví za názor, že roušky a pandemie patří jen do dokumentů, zatímco filmy mají zůstat nadčasové – pandemie je přechodná a mimořádná. Možná, že touto prvotinou zároveň zkouší reakce diváků? Přiznávám, že alespoň mě už v poslední době několikrát při sledování filmů, ve kterých se objevila třeba bujará oslava, anebo taneční party, napadlo, že záběry bavících se a objímajících lidí působí trochu jako z „jiné doby“. To je vlastně velmi smutné… Každopádně, současná pandemická situace ukazuje, že rouška či respirátor z našeho života jen tak nezmizí, takže zachytit realitu bez ní bude pro filmaře možné jen tehdy, pokud očkování proti viru zabere!

p. s. Mimochodem, v nedělní dortmundské detektivce bylo ještě jedno POPRVÉ. V komisařském týmu je nováček – Rosa Herzog v podání vynikající rakouské herečky Stefanie Reinsperger. Tu znají čeští diváci především z koprodukčního seriálu České televize „Marie Terezie“.