Nemine týden, aby nás odněkud nevykoukl bombastický sen Andrej Babiš o nové vládní čtvrti na severu hlavního města. Měla by se tam sestěhovat velká část nebo dokonce většina vládních úřadů. Úředníci by dokonce v lokalitě mohli i bydlet. Každá zmínka vyvolá alespoň krátkou diskusi o smyslu či spíše nesmyslu tohoto snu. Bohužel, je to opravdu špatná myšlenka ze všech hledisek – urbanistického, ekonomického i z hlediska přístupu k organizaci a fungování veřejné správy.
Myšlenka o tom, že Sametová revoluce 1989 byla někomu ukradena, se poprvé objevila už v prohlášení studentských vůdců o rok později. Od té doby si ji vzal do úst leckdo, stačí se zeptat kteréhokoli internetového vyhledávače. Já si dokonce myslím, že její prozatím poslední reinkarnací je hlavní heslo „Vezměme si svou zemi zpět“, které si zvolilo nové hnutí mého bývalého kolegy z ODS Václava Klause mladšího.
Školství si v tomto týdnu vybralo mnoho pozornosti stávkou učitelů kvůli způsobu, jakým dostanou v příštím roce přidáno. Pod povrchem ale bublá další velký problém, jehož řešení začalo už zhruba před deseti lety, ale pak se zaseklo.
Česká politická realita dává mnoho zjevných příkladů toho, jak stát nevěří svým občanům a neustále je z něčeho podezírá. Klasickou ukázkou je EET, ale tento princip předběžné podezíravosti je skryt i v méně medializovaných situacích. A to i takových, kde může brzdit řešení vážných celospolečenských problémů.