Padesát let se vzdalujeme od ideálů Jana Palacha
Minulý týden a ten současný si připomínáme památku Jana Palacha. Hrdina, který v tichu odešel na věčnost a zanechal nám odkaz protestu, který o dvacet let později započal konec komunismu. Konec bezpráví a konec útlaku. Jan Palach zapálil oheň proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy. A jiskra přeskočila mezi lid během Palachova týdne v roce 1989.
Od šedesátého devátého se režim snažil potlačit důkazy Palachova činu. Zpráva, kterou po sobě zanechal, nebyla zveřejněna a kolovala jen mezi zasvěcenými lidmi. I přesto se režim Palacha bál. Bál se, že jeho smrt bude příkladem pro další. Další pochodně svobody. A nedali mu klid ani po smrti. O tom svědčí i akce Hrob, která byla objevena ve spisech StB. Palachův hrob byl odstraněn ze hřbitova v Olšanech, náhrobek zničen a Palachova matka byla nátlakem donucena ke zpopelnění ostatků.
„Upozorňuji na nepříznivou situaci, která se soustavně při příležitosti různých výročí vyvíjí kolem hrobu Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. Toto místo se stále stává dostaveníčkem protisocialistických a nepřátelských elementů, včetně provokativních návštěv vízových cizinců. Tak tomu bylo i letos v době 5. výročí internacionální pomoci spřátelených armád proti kontrarevoluci. Na tomto místě se různým způsobem demonstruje boj proti současnému zřízení. Téměř denně dochází z řad cizinců i našich občanů k jednání, které je nutno ve smyslu našich zákonů řešit.
Z návrhu zástupce náčelníka Správy StB Praha mjr. Karla Kupce na přemístění hrobu Jana Palacha, 6. září 1973
Proč ale nebyl Palachovi vystavěn památník na Vyšehradském hřbitově? Vedle Milady Horákové a dalších postav, které umíraly za pravdu.
V rok 50. výročí od Palachovy smrti cítili někteří politici povinnost jej vzpomínat. A ti někteří by se spíše měli zdržet veřejných prohlášení. Zvláště pak bývalí členové StB, tedy policie, která tak vehementně pracovala na tom, aby byl Palach zapomenut. A nebo prezident republiky.
Pokud se vám něco nelíbí, jděte k volbám
"Když chce někdo bojovat za svoji pravdu, tak pro ni musí žít. Když se zabije, tak jeho život ztratil smysl a zpravidla nevyvolá ty pozitivní efekty, které se očekávaly“ Miloš Zeman
No jenže Palach neměl ve své době takové prostředky a hlavně zvolil způsob, který nepochybně zvedl vedení KSČM ze židlí. Možná to pan prezident myslel dobře(jako to ostatně vždycky myslí), ale není správné, že de facto prohlásil, že byla Palachova smrt bezpředmětná. Zeman se odmítl účastnit i pietních akcí k uctění Jana Palacha. Vyjádřil úctu prý dostatečně tím, že zaslal věnce. Jak si pak mají občané vážit minulosti, když je přítomnost nabádá, aby zapomněli? Stejně jako to dělala Stb během okupace. Možná se prezident Zeman bál, že kdyby se pietních akcí zúčastnil, mohl by si to jeho přítel Sibiřský medvěd vyložit jako kritiku okupace ČSR. A jsme u jádra pudla. Jak může v našem čele stát prezident, který schvaluje zločiny, které byly spáchány na české svobodě?
Očekávali bychom během tak významného výročí projevy úcty a pokory. Jenže to náš prezident neumí. Palachovo výročí zneuctil a pošlapal. Ostatně to mu jde nejlíp. Opět urazil takzvané lepšolidi a Pražskou kavárnu. To jsou totiž lidé, kteří si Palachovy památky váží. A nezapomínají.
Od šedesátého devátého se režim snažil potlačit důkazy Palachova činu. Zpráva, kterou po sobě zanechal, nebyla zveřejněna a kolovala jen mezi zasvěcenými lidmi. I přesto se režim Palacha bál. Bál se, že jeho smrt bude příkladem pro další. Další pochodně svobody. A nedali mu klid ani po smrti. O tom svědčí i akce Hrob, která byla objevena ve spisech StB. Palachův hrob byl odstraněn ze hřbitova v Olšanech, náhrobek zničen a Palachova matka byla nátlakem donucena ke zpopelnění ostatků.
„Upozorňuji na nepříznivou situaci, která se soustavně při příležitosti různých výročí vyvíjí kolem hrobu Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. Toto místo se stále stává dostaveníčkem protisocialistických a nepřátelských elementů, včetně provokativních návštěv vízových cizinců. Tak tomu bylo i letos v době 5. výročí internacionální pomoci spřátelených armád proti kontrarevoluci. Na tomto místě se různým způsobem demonstruje boj proti současnému zřízení. Téměř denně dochází z řad cizinců i našich občanů k jednání, které je nutno ve smyslu našich zákonů řešit.
Z návrhu zástupce náčelníka Správy StB Praha mjr. Karla Kupce na přemístění hrobu Jana Palacha, 6. září 1973
Proč ale nebyl Palachovi vystavěn památník na Vyšehradském hřbitově? Vedle Milady Horákové a dalších postav, které umíraly za pravdu.
V rok 50. výročí od Palachovy smrti cítili někteří politici povinnost jej vzpomínat. A ti někteří by se spíše měli zdržet veřejných prohlášení. Zvláště pak bývalí členové StB, tedy policie, která tak vehementně pracovala na tom, aby byl Palach zapomenut. A nebo prezident republiky.
Pokud se vám něco nelíbí, jděte k volbám
"Když chce někdo bojovat za svoji pravdu, tak pro ni musí žít. Když se zabije, tak jeho život ztratil smysl a zpravidla nevyvolá ty pozitivní efekty, které se očekávaly“ Miloš Zeman
No jenže Palach neměl ve své době takové prostředky a hlavně zvolil způsob, který nepochybně zvedl vedení KSČM ze židlí. Možná to pan prezident myslel dobře(jako to ostatně vždycky myslí), ale není správné, že de facto prohlásil, že byla Palachova smrt bezpředmětná. Zeman se odmítl účastnit i pietních akcí k uctění Jana Palacha. Vyjádřil úctu prý dostatečně tím, že zaslal věnce. Jak si pak mají občané vážit minulosti, když je přítomnost nabádá, aby zapomněli? Stejně jako to dělala Stb během okupace. Možná se prezident Zeman bál, že kdyby se pietních akcí zúčastnil, mohl by si to jeho přítel Sibiřský medvěd vyložit jako kritiku okupace ČSR. A jsme u jádra pudla. Jak může v našem čele stát prezident, který schvaluje zločiny, které byly spáchány na české svobodě?
Očekávali bychom během tak významného výročí projevy úcty a pokory. Jenže to náš prezident neumí. Palachovo výročí zneuctil a pošlapal. Ostatně to mu jde nejlíp. Opět urazil takzvané lepšolidi a Pražskou kavárnu. To jsou totiž lidé, kteří si Palachovy památky váží. A nezapomínají.