Politická moc nemá zasahovat do soudů. Soudy mají být z podstaty nezávislé. A bylo to tak až do vlády Miloše Zemana.

S plynoucím funkčním obdobím našeho prezidenta se čím dál více zdá, že jeho úřad slouží hlavně jemu. Áve Miloš Zeman. Áve já. A nejradši by obsáhl veškerou státní moc v jedné osobě. Nebo možná v páru, když si k sobě přibere ještě Ovčáčka.
Bezmála před měsícem rozhýbala česká média kauza, kterou zveřejnil časopis Respekt a Deník N. Šlo v podstatě o to, že kancléř Mynář a prezident M. Zeman požadovali po soudcích (Josefu Baxovi a Vojtěchu Šimíčkovi) rozhodnutí tak či onak v případech, ve kterých měl prezident své zájmy. Jednalo se o případ Plzeňské teplárenské a o tzv. služební zákon, kde se prezident domáhal jeho zrušení. Prezident se záhy neštítil využít tzv. výměnný obchod, kdy měl soudce Baxa rozhodnout v jeho prospěch v případu jmenování univerzitních profesorů. A pokud by dodržel svým slibům, je možné, že by jej čekala funkce nejvyšší. Šéf Ústavního soudu. Aneb funkce za soudní rozhodnutí. Něco za něco.
A kauza Josefa Baxy dál graduje. Minulou středu se sešel podvýbor pro justici a neřešil nic jiného než možné ovlivňování justice ze strany prezidenta republiky. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Baxa a ústavní soudce Šimíček popsali poslancům výboru, jak se snažil prezident Zeman a kancléř Mynář zasahovat do justice. Už i takové vystoupení svědčí o závažnosti obvinění. A veřejné vystoupení soudních činitelů svědčí o jejich transparentnosti. A jak se k těmto obviněním vyjádřili na Hradě? Prezidentův mluvčí se vyjádřil jasně, že prezident se ničeho nedopustil. Nebo si toho alespoň není vědom.
Každopádně nejde jen o pouhé výkřiky do tmy. Pokud se domněnky potvrdí, prezident zneužil své pravomoci. A to teprve může dojít na opravdové výkřiky o velezradě. Musíme si ovšem položit dvě hlavní otázky. Vydíral náš nejvyšší představitel soudce? Nesnažil se je zkorumpovat? Ostatně nebylo by to poprvé, kdy jméno Zeman zaznělo v souvislosti se zpronevěrou. Vzpomeňme si třeba na privatizaci těžební společnosti v Ostravsko-Karvinském regionu. A Vyšetřovací komisi k OKD, kterou si Zeman pozval taktéž na kobereček. A opět ji nepřímo nabádal, aby bojovala hlavně a především proti jeho nepříteli.
Zemanova drzost hraničí s velezradou. Když už nemůže zasahovat do moci zákonodárné, milerád si podmaní tu soudní. Jedinou světlou stránkou celého případu je fakt, že se ministr spravedlnosti Jan Kněžínek ukázal jako muž činu a charakteru. A symbolizuje naději, že naše vláda ještě není skrz naskrz prolezlá muži Zemana, kterým rozhodně není vlastizrada proti srsti.