Vítejte ve světě fabulací a pohádek. Bohužel tak nezačíná vyprávění ze sbírky bratří Grimmů, ale skutečný příběh, který se nyní odehrává v několika soudních síních po České republice. Hlavní postavou vyprávění je Zdeněk Bakala. A pohádkovým prostředím je OKD.

Zdeněk Bakala je už díky českým médiím mystickou postavou. A prezident republiky se na tom podílí také. Jakmile se prezident republiky otevřeně a veřejně vyjadřuje proti určitému podnikateli, nemůže tento podnikatel předpokládat, že mu veřejnost dopřeje spravedlivého soudu. Poslední dobou je v naší zemi zvykem, že se ke korytům cpou ti, kteří jsou ,,ideologicky nakloněni“ panu prezidentovi. Proto musíme chápat důvody Zdeňka Bakaly, kterého tak v nemilost postavil sám nejvyšší velitel. A ještě malá fakta. Čtete Respekt či Hospodářky? Tak právě tyto solidní novinářské tituly vlastní Economia, kde je jediným akcionářem Zdeněk Bakala. Ostatně, kvalita uvedených titulů hovoří o všem. Žádné Parlamentní listy, žádná Mafra.

Žalobce, tedy práva pohledávek OKD, obvinila Bakalu, že již v roce 2006 zosnoval plán, na kterém se podílela Citibank, který měl mít za následek zkázu OKD. Jak moc je pravděpodobné, že by se banka s ratingem srovnatelným s českým státem podílela na takovém spiknutí? A skutečně by byl někdo schopen předprogramovat zánik podniku velikosti OKD?

Zastavme se ještě na chvíli. OKD bylo v rukou státu až do osudového roku 1996, kdy stát ztrácí majoritní část. Kdo dovolil, že stát ztratil strategický podnik? Žalobci, kteří nešetří teatrálními gesty mají jasno. Za vším hledej Bakalu. Forma skandalizování, kterou žalobci volí se sice může zdát afektivní, ale Bakala je si všech těchto kroků vědom a nebojí se proti nim ohradit.

Další podivnou okolností, ve které hrál hlavní roli stát, je vypracování znaleckého posudku.V roce 2004 vypracoval znalec Ing. Rudolf Doucha posudek, ve kterém odhadl hodnotu 46% státního podílu na dvě miliardy. Proč Doucha opomněl započítat do posudku dceřinné a přidružené společnosti je dodnes záhadou. Zároveň posudek pracoval s informací, že byty OKD (bylo jich 43 759) mají kupní hodnotu 40 000 kč. S touto částkou pracoval na základě prodeje bytů Třineckých železáren, jenomže opět jaksi pozapomněl, že skutečná cena byla 56 720 Kč. A jako třešničku na dortu nezahrnul do podílu 127 rekreačních nemovistostí užívaných k pronájmu. Otázkou je, kdo byl našeptávač? A kdo rozhodl, že se státní podíl prodá se ztrátou 6 miliard? A kdo tlačil na znalce, aby mu hrál do karet? Znalec Doucha byl v nedávné době soudem zcela zproštěn viny. Že by soudce viděl dál do zákulisí? Že byl Doucha jen nastrčenou státní figurkou?

O dva roky později (i možná díky podhodnocení státního podílu) je OKD ve ztrátě a dostává se do insolvence. Insolvenčním správcem se stal Lee Louda, který měl zkušenosti s insolvencí podobně velkých podniků, zároveň je ale absolutním laikem v oblasti těžby uhlí. Insolvenční návrh podalo samo OKD po neúspěšném jednání se státem o záchraně podniku. V insolvenčním návrhu také stálo, že OKD dluží věřitelům přes 17 miliard, přitom majetek společnosti odpovídal 7 miliardám.

A po neskutečných machinacích je OKD zpět v rukou státu a to za cenu pouhých 80 miliónů. Plánoval to stát? Není skupina politiků kolem privatizace jen další skupinou, která vytvořila prostředí pro tunelování? A Babiš pak slízl smetanu?