Včera, dnes i zítra si budeme připomínat výročí okupace Československa sovětskými jednotkami. 21.srpna 1968 se tak opakoval scénář pro naši zemi typický. O našem osudu rozhodly cizí mocnosti. O nás bez nás.


Iniciativa BEZ komunistů ruku v ruce s Milion chvilek pro demokracii naplánovala množství piet a vzpomínkových pochodů po celé České republice. V dolní části Václavského náměstí mohou občané sledovat dobové fotografie, které mají především připomenout oběti, které se postavily proti komunistickému režimu.
Poselstvím budoucím generacím, které dýchá z fotek je to, že demokracie není zadarmo, a je třeba o ni pečovat.

Slavnostní piety se neplánuje zúčastnit ani prezident, ani premiér. Přesto se premiér na svém Twitteru vyjádřil o něco smysluplněji, než minulé ročníky, kdy podle něj ,,přijely tanky no“. Absenci členů vlády kritizovala opozice, a oprávněně. Když i nejvyšší státní činitelé nechtějí vzpomínat na osudové okamžiky našich dějin, proč by tedy měli občané? Opět jde naše politická elita příkladem.
Prezident republiky již tradičně jde proti proudu a zdravému rozumu, a pozval si na slavnostní návštěvu šéfa komunistické strany Vojtěcha Filipa. Prezident taky asi nezapomíná, a to především na své ruské spojence. Komunista na Hradě v den, kdy si celá republika připomíná období boje proti nim? Žádný problém.

Možná bychom měli našim politikům častěji připomínat, k jakým činům dohnala okupace vlastní občany. Tisíce lidí tak vyrazili v roce 1969 do ulic vyjádřit nesouhlas s pobytem vojsk, nesouhlas s dobou a nesouhlas s plápolajícími lidskými pochodněmi. Kreml si mnul ruce, jejich práci za ně odvedli čeští občané. Češi proti Čechům. Do ulic tak vyjely tanky s trikolórou a zvěstovaly tak příchod zrady, která voněla domovem.

Přesto máme dnes demokracii. I když naše demokracie kulhá, a to hlavně proto, že jsou komunisti stále součástí vlády.
Jeden takový běžný příběh z dob okupace. Polský voják se vracel omámem místním likérem a měl u sebe zcela náhodou nabitou zbraň. A tak tento polský voják, kterému tuze zachutnala česká slivovice, stal dvounásobným vrahem. Bezdůvodně začal pálit do kolemjdoucích. Tento polský ,,osvoboditel" se za čin nikdy neomluvil, a po 15 letech v žaláři byl propuštěn. A takových přátel české země bylo víc.

Jako jedna z mnoha post-komunistických zemí si stále neseme svůj kříž dějin. Nepožadujeme po Rusku, a třeba i po polském vojákovi,omluvu za způsobené šrámy republice. Namísto toho na Hradě sedí opička, která pro doušek s ruským odérem udělá cokoliv. Stejně tak i premiér země, který by snadno splynul s muži Lidových milic, které násilně potlačily protesty v roce 1969.

Se Sovětským svazem přišla bída na zem. A vrací se, mrcha jedna. Nebo nikdy neodešla?