Prezident Zeman, když zrovna nepomáhá v nemocnici nebo nepapá pudink, si tuze rád vyřizuje osobní nesváry. Epidemie korona viru vynesla na povrch skutečnou hnilobu, která v prezidentovi dřímá.

Miloš bude mít napilno, stejně tak i Twitterový účet Jiřího Ovčáčka
Českem se přehnaly dvě velké kauzy. Nebude náhodou, že důvodem vzniku těchto kauz je naše/jeho přátelství s ruskou a čínskou republikou. A svět je malý a o náhody tu není nouze.

Přístí týden v úterý se prezident setká s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem. Tématem má být dlouho diskutovaný dopis s razítkem čínského velvyslanectví určený pro Jaroslava Kuberu. Již dříve se prezident k celé kauze vyjádřil, že je o „nafouknutou bublinu hodnou bulvárních novinářů, ale nehodnou politiků". Smrt zkušeného senátora otřásla širokou veřejností a otevřela pandořinu skříňku, která skrývala motivace lidí kolem prezidenta Zemana.
Jestli doje i na otázky o Mynáři, je záhadou. Již od poloviny března žádá nynější předseda vysvětlení, čeká však marně. Zeman míní, že není co vysvětlovat. A to proto, že i občanům žíjících v Aši, je jasné, že Zeman kope za čínskou ligu.

A Miloš plánuje i další schůzku, která se vztahuje k dalším z jeho povedených ,,bonmot“. V blízké době se má sejít s ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace Markem Šimandlen. Šimandle bude na koberečku u Zemana obhajovat význam a postavení civilní rozvědky. Rozvědka spadá pod ministra vnitra: tím je nikdo jiný než kluk v červené mikině: Jan Hamáček. Schůzka se tak uskuteční na jeho doporučení a jako reakce na Zemanovův další výrok, hodný síně slávy. ČR má sice tři tajné služby, ale dvě z nich považuje prezident za naprosto zbytečné. Myslel tím právě ÚZSI a jeho nejméně oblíbenou BIS. Výrok vznikl jako reakce na kauzu ruského agenta údajně vybaveného ricinem.

Budoucí schůzky se již dnes stanou výborným podkladem pro zpravodajské servery typu Parlamentní listy a Sputnik. Prezidentovy reakce se tak stále snadněji stávají podhoubím pro konflikty se svými vlastními občany. Ostatně, kauza Peroutka a Šarapatka nebyly (a nejsou) prvními ani posledními. Problematickým je především fakt, že ačkoliv vedete válku oprávněnou, zadostiučinění se vám nedostane. Soud sice uznal, že prezident lhal, ale na omluvu či jakési gesto pokání můžeme čekat stejně jako se stále čeká na Godota.
Čím je prezident starším tělem, tím víc se derou na povrch jeho preference. Smiřme se s tím, že prezident je loutkou, kterou jsme si bohužel dvakrát zvolili.