Andrej Babiš, ať chce či nechce, se zapíše do českých politických dějin. A ne pro svá díla, která sepsal, ale pro výši sumy, kterou za jeho existenci zaplatí čeští občané.

Vláda ANO a její možná budoucnost ve vedení státu tak přijde velmi draho. Nejde jen o dotace pro Agrofert, ale o částku, kterou strana investuje do koupě volebních hlasů. Každý hlas má svoji cenu.

Schodek rozpočtu na celý letošní rok je stanoven na 500 miliard korun, a je tedy historicky nejvyšším od doby vzniku státu. Je jen náhodou, že k tomu došlo během působení populistické ANO? A můžeme si jako stát dovolit dosáhnout takové cifry? Čeká nás tak vyšší inflace, nižší nezaměstnanost a žádné rezervy. Země bez budoucnosti.

Akutální tempo zadlužování státu jen zrychluje. ANO ale jede dál, zvyšuje důchody ale daně nezvyšuje. Kdo tedy zaplatí budoucí dluh státu? ANO staví svoji kampaň na hlasech občanů v důchodovém věku, za jejichž hlasy ale platíme příliš vysokou cenu. A evidentně to nikomu nevadí. Neustálá výmluva vlády, že za všechno může covid se už taky nedá poslouchat. Pomoc občanům během pandemie dobrá, ale přidávat lidem, kteří jako jediní mají záruku, že jim každý měsíc dorazí na účet pevná částka? Jak bylo vidět na setkáních, která pořádal pro své voliče Andrej Babiš, stále je v našem státě spousta občanů, kterým stačí dárek zdarma, vidina vyššího příjmu bez práce a jistá pětistovka v kapse. Občan bez budoucnosti tak na budoucnost svých bližních myslet nebude, když mu Andrej přidá už teď. Tak proč ho vyměnit?
Populismus je jako droga, která působí na určité receptory v mozku, kterými disponují jen někteří občané.

Ostatní politické strany ale pochopili, že se dá síla porazit jen silou a vsadili na ostřejší hesla a kampaň. Naštvanost příčetných občanů roste a snad ji využijí jako hnací sílu u voleb. Letošní volby tak budou bezesporu milníkem moderních dějin naší republiky. Porazíme vládu jedné firmy? Nebo se vydáme směrem Maďarska či Ruska?

S volebními debatami a kampaněmi se jen roztrhl pytel. Stejně tak vzrostlo množství špíny a urážek, které politici tahají z rukávů jako triumfy. Politika se stává špinavou disciplínou. Nebo byla v českém prostředí odjakživa se škraloupem? A jsou některé sliby politických stran před volbami skutečně splnitelné? Ačkoliv se odpověď nabízí sama, někteří občané stále nemají jasno.
Některým se bohužel nevyjasní ani při grafickém zobrazení výše dluhu našeho státu.