V roce 2012 se česká společnost podle politologa Stanislava Balíka dopustila největší politické systémové chyby po listopadu 1989. O jakou chybu že se jedná? Od roku 2012 volí občané České republiky svého prezidenta přímou volbou. Po dvou funkčních obdobích, tedy po deseti výživných letech s prezidentem Zemanem, není tak těžké souhlasit.


Dnes už by se v české společnosti stěží našel někdo seriózní, kdo za prezidentem stojí. V poslední době se ještě více usilovně věnuje polarizaci společnosti. Jeden by si až myslel, že většinu času musí trávit osnováním svých zlomyslných plánů, kterými pak proti sobě štve i ty, kteří by to nejméně čekali. Člověk se v posledních měsících nemůže ubránit dojmu, že se prezident Zeman před svým odchodem z funkce pokouší spáchat ještě co nejvíce naschválů.

Každá další zpráva, která z Hradu a jeho okolí přijde, budí upřímný údiv. Je tohle ještě vůbec možné? Kam až tohle může zajít? Žijeme ještě vůbec v demokratickém státě nebo vše ovládá jeden zapšklý stařec a jeho věrní nohsledi, hradní mafie? Je vůbec možné, že se prezident Zeman dopouští všech těch psích kusů vědomě? Nebo jde naopak o senilního dědečka, kterého by bylo nejlepší politovat a uložit do postele?

Ať tak či onak, míra ostudy, kterou tahle republika na mezinárodním poli snese, má taky své hranice. Máme jediné štěstí, že tuhle míru v poslední době vyrovnává vláda v čele s váženým Petrem Fialou. Co prezident pokazí, Fiala svou slušností a úrovní napraví. Můžeme tak doufat, že náš obrázek v zahraničí není pochroumaný nadobro.

Co tento obrázek rozhodně nevyspravuje je nedávná a celkem už klasická estráda kolem státních vyznamenání. Představitelé demokracie a vůdčí osoby státu neobdrží ani pozvání, zatímco největší gauneři a lidé, kteří demokracii a spravedlnost naopak podkopávají, získají něco tak významného, jako je státní ocenění. V takových chvílích nevěřícně kroutím hlavou a ptám se sám sebe, chci-li vůbec být občanem takového státu? A jistě nejsem sám.

Prezidentu Zemanovi už naštěstí moc času nezbývá, brzy se hlava státu i její blízké okolí na Hradě vymění. A my můžeme jen doufat, že tentokrát to bude někdo, kdo bude vyznávat naše hodnoty, kdo se zasadí o rozvoj demokracie a naší společnosti, někdo, kdo bude čistý, spravedlivý a vznešený. Přejme si štěstí, nastal čas, aby tady zase zavládla pravda a láska.