V dnešní době je ochrana životního prostředí naším společným úkolem a vyzývá nás k tomu, abychom přijali opatření k udržitelnosti a ochraně naší planety. Je však ultraradikální aktivismus správnou cestou?

Mezi různými ekologickými skupinami, které se snaží přilákat pozornost a prosazovat své záměry, se objevila i skupina nazvaná Ultima Generazione (Poslední generace). I když se zdá, že mají dobrý úmysl, stojí za to se podívat na jejich metody a postupy s kritickým pohledem.

Jednou z největších výhrad proti Ultima Generazione je jejich extremistický přístup k boji za ochranu životního prostředí. Tato skupina často používá násilí a rozsáhlé protesty jako způsob, jak upozornit na své záměry. I když je důležité vyjadřovat svůj nesouhlas s problémy, kterým čelíme, ničení majetku a kulturního dědictví není cesta vpřed. Takové metody často způsobují spíše odpor a rozdělení ve společnosti a vyvolávají otázky týkající se etiky a účinnosti takových metod.

Dalším problémem je nedostatek konkrétních a proveditelných návrhů řešení. Ultima Generazione se snaží poukázat na problémy, jako je globální oteplování a znečištění, ale nepřichází s reálnými plány, jak tyto problémy řešit. Navíc, někteří kritici tvrdí, že Ultima Generazione se zaměřuje především na mediální pozornost a vytváření šoku spíše než na skutečnou změnu. Jejich akce jsou často plné dramatických a provokativních momentů, které mají za cíl zaujmout veřejnost, ale přinášejí jen krátkodobou pozornost a nedovedou přesvědčit veřejnost o nutnosti dlouhodobých a udržitelných opatření.

Z toho důvodu je skupina často označována nálepkou ekoterorismus, což je termín, který se používá pro popis radikálních skupin nebo jednotlivců, kteří používají násilí nebo ničení jako prostředek k prosazování svých ekologických cílů. Přičemž princip nenásilného odporu je jedním z klíčových prvků mnoha hnutí za změnu a je založen na přesvědčování a mobilizaci veřejnosti, nikoli na zastrašování a ničení.

Posledním nejvýraznějším a také zatím nejkontroverznějším činem této skupiny bylo obarvení vody slavné Fontány di Trevi v Římě. Zhruba sedm lidí vlezlo do vyhledávané turistické atrakce a rozvinuli transparent s nápisem „Nebudeme platit za fosilní paliva“, následně obarvili vodu pomocí prášku z dřevěného uhlí. Zhruba před rokem se aktivisté přilepili ke sklu rámu slavného obrazu Primavera italského malíře Sandra Botticelliho.

V konečném důsledku je nezbytné, aby se diskuse o ekoterorismu soustředila na morální a etické otázky a na hledání způsobů, jak dosáhnout změn, které jsou trvalé, udržitelné a prosazované v souladu s právními předpisy a zásadami. Je třeba, aby veškeré úsilí v oblasti ochrany životního prostředí respektovalo lidská práva, přiměřenost a zároveň vedlo ke skutečným a efektivním opatřením pro zachování naší planety pro budoucí generace. A toho skupina Poslední Generace bohužel nedosahuje.