V nedávném setkání na Pražském hradě přijal prezident Petr Pavel mladou Ukrajinku, která se stala terčem šikany ze strany svých českých vrstevníků. Mnohé Čechy to však z nějakého záhadného důvodu výrazně podráždilo.

Video, které se nedávno objevilo na sociálních sítích, ukázalo, jak české děti ukrajinské dívce plivou do obličeje, nadávají jí, a dokonce vyzdvihují Rusko, které Ukrajinu vojensky napadlo. Prezident se ve svém jednoznačném stanovisku postavil proti této šikaně postavil, pohled na sociální sítě však napoví, že mnoho českých občanů má názor o poznání odlišný.

Tato událost, která bohužel není izolovaným případem, nás přivádí k otázce důležitosti empatie a tolerance v naší společnosti, stejně jako nás nutí přemýšlet o významu boje proti šikaně a nenávisti ve společnosti. Je nezbytné, abychom se postavili proti takovým projevům nenávisti, ať už jsou namířeny proti Ukrajině, nebo jakémukoli jinému národu. Proč toho někteří Češi nejsou schopni?

Nepříjemná situace, kterou u nás ukrajinská dívka nedávno zažila, je jen jedním ze mnoha příkladů šikany a nedostatku empatie, které se v naší společnosti vyskytují. Naštěstí máme prezidenta, který to tak nenechá a ví, na které straně stát. Můžeme na něj být hrdí za jeho jasný postoj v odsuzování takového chování.

Šikana totiž není jen výsadou školního prostředí. Bohužel se s ní setkáváme i na pracovišti, na internetu, a dokonce i veřejně, jak ukázal případ ukrajinské dívky. Důležité je si uvědomit, že šikana vždy zraňuje a ovlivňuje životy obětí, které jsou už tak v katastrofálním stavu. Je nutné se zamyslet nad tím, jak můžeme obětem pomoci – ještě jim přidělávat starosti přece nepomůže nikomu.

Ne každý se však do postavení Ukrajinců, kteří prožívají těžkosti v důsledku konfliktu na jejich území, dokáže vcítit. Asi těžko se pak snažit být jim oporou a pomáhat jim v jejich obtížných chvílích. Někteří lidé by si ale opravdu měli uvědomit, že každý člověk je jedinečný a má právo na své názory a přesvědčení. Bez ohledu na národnost, rasu nebo náboženství bychom měli být schopni respektovat rozdílnosti a žít v míru a harmonii. Jen tímto způsobem budeme moci společně pracovat na řešení problémů a podporovat vzájemné porozumění. Malé činy, jako je projev empatie a tolerance, mohou mít velký dopad.