Určitým úskalím pro chápání generačního konfliktu může být přenášení pojmů a konceptů z anglosaského světa do českého kulturního prostředí. Boomeři, generace X, mileniálové, zoomeři, fungují tyto pojmy u nás stejně jako v kulturním prostředí, kde tato označení vznikla?

Vidím v tom určitý problém, v diskusích o generačních proměnách, proměnách hodnot, jsou u nás často v médiích přebírány koncepty z (především) anglosaského prostředí, včetně výzkumů a mají mít vypovídací platnost i pro naši společnost. Ano, globalizace se týká i oblasti kultury a mnohé kulturní trendy jsou dnes opravdu nadnárodní. Nicméně naši kulturu a společnost odlišuje zkušenost čtyřiceti let vývoje, kdy naše země byla součást komunistického bloku a též odlišná zkušenost daná následnou transformací ekonomiky a společnosti. Myslím si tedy, že minimálně do konce 90. let byl u nás i kulturní vývoj odlišný než v západních společnostech.

A to může mít dopad i na rozdíly v generačních vztazích (konfliktech). Zaznamenal jsem mediálně propíranou kauzu odchodu pedagoga UMPRUM Jiřího Černického a následnou mediální diskusi. A aniž bych si troufl ji jakkoliv hodnotit, může naznačovat odlišnost perspektiv (části) generací dnešních řekněme padesátníků a současných studentů vysokých škol.

Co tím myslím? Generace dnešních padesátníků (té části, jejíž hlas byl slyšet) se vždy vyznačovala silným antikomunismem, komunismus byl pak také vnímán jako zásadní ohrožení demokracie, převahu měly pravicové postoje. Například v mediální diskusi po dlouhou dobu (ještě v nultých letech) nezaznívaly kritické hlasy k fungování (soudobého) kapitalismu a (pravicová) ekonomie byla chápána jako jediná relevantní společenská věda poskytující žurnalistice expertní pohled.

Dnes se mediální krajina změnila. Nejde jen o pokles důvěry v liberální politiku v západních společnostech, ale též o environmentální krizi a nárůst ekonomických nerovností a koncentrace majetku. A také jsou silněji a kritičtěji artikulována některá témata, například postavení menšin či žen, jež potom rezonují veřejným prostorem. (Angažovanější) část dnešní mladší generace se pak kriticky staví ke statu quo, problém pro ni není hrozba návratu komunismu, ale to jak funguje společnost dnes.

A z rozdílnosti perspektiv pak vyplývá též riziko (komunikačního) míjení, chápání pojmů jako sociální spravedlnost nebo svoboda se může natolik lišit, že znesnadňuje komunikaci. Je pak také samozřejmě otázkou, do jaké míry jde v komunikaci o vzájemné naslouchání a do jaké míry o prosazení vlastního pohledu.