Je již téměř zvykem, že pokaždé, když je zveřejněno zadání a následné řešení některých plošných testů z českého jazyka, rozhoří se na sociálních sítích bouřlivá debata o tom, co všechno jazykové testy mají či nemají prověřovat. Ať už jde o didaktický test u maturitních zkoušek (což nás v nejbližší době teprve čeká), nebo jako nyní – zadání k jednotným přijímacím zkouškám na střední školy.
Zdá se, že největším trnem v oku se pro kritiky Cermatu letos stala úloha zaměřená na doplnění ustálených slovních spojení, a to i přes fakt, že byla v celém testu pouze jedna, navíc hodnocena pouhými dvěma body z celkových padesáti. V diskusích na facebooku a twitteru však vzbudila velkou pozornost. Chtěla bych se tak v dnešním textu zamyslet nad tím, jestli takové úlohy vypovídají o znalosti jazyka a zda by měly být součástí jednotných testů.
Poté, co ve Sněmovně prošel do druhého čtení návrh zákona o manželství pro všechny, vyrojila se na sociálních sítích či v jiných veřejných debatách spousta lidových etymologů a jazykových rádoby odborníků a znalců, kteří okamžitě přispěchali s obhajobou toho, proč je manželství jen jedno, a sice mezi ženou a mužem. Ačkoli by bylo namístě očekávat spíše společensko-právní výklady, mezi jeden z nejčastějších argumentů pro zachování tradičního svazku patří právě jazykový aspekt.
Ačkoli to samozřejmě neplatí plošně, často jde o diskutéry, kteří, soudě dle jejich stylu psaní, sami češtinu zcela neovládají, uzurpují si však přesto jakési právo na její „ochranu“ či dokonce výklad. Pojďme si tedy udělat malý jazykový exkurz, který nám pomůže lépe pochopit, zda jejich argumenty mohou v odborné debatě vůbec obstát.