Je již téměř zvykem, že pokaždé, když je zveřejněno zadání a následné řešení některých plošných testů z českého jazyka, rozhoří se na sociálních sítích bouřlivá debata o tom, co všechno jazykové testy mají či nemají prověřovat. Ať už jde o didaktický test u maturitních zkoušek (což nás v nejbližší době teprve čeká), nebo jako nyní – zadání k jednotným přijímacím zkouškám na střední školy.
Zdá se, že největším trnem v oku se pro kritiky Cermatu letos stala úloha zaměřená na doplnění ustálených slovních spojení, a to i přes fakt, že byla v celém testu pouze jedna, navíc hodnocena pouhými dvěma body z celkových padesáti. V diskusích na facebooku a twitteru však vzbudila velkou pozornost. Chtěla bych se tak v dnešním textu zamyslet nad tím, jestli takové úlohy vypovídají o znalosti jazyka a zda by měly být součástí jednotných testů.

Zprvu bych ráda řekla, že netvrdím, že zadání jsou vždy formulována zcela ideálně a nezasloužila by někdy revizi, to by však byla věc komplexnější analýzy testů. Proto se dnes zaměříme čistě na otázky spojené s frazémy, které vyvolávají v debatách nejvíce emocí.

Na začátek trocha pojmosloví. Frazeologie je lingvistická vědní disciplína, která se zabývá studiem frazémů a idiomů, tedy zjednodušeně řečeno ustálených slovních spojení. K těm patří například rčení, přísloví, pořekadla či pranostiky, ale také ustálená přirovnání a další. Tradičně se tato disciplína řadí do lexikologie, tedy nauky o slovní zásobě. Někteří jazykovědci hovoří dokonce o frazeologické rovině jazyka, ale to ponechme stranou.
Ačkoli pro laika to na první pohled nejspíš vypadá, že studium a znalost frazeologie se hodí především nadšencům libujícím si v literatuře 19. století, jež se hemží pranostikami typu „svatá Anna chladna zrána“ nebo příslovími jako „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, portfolio frazémů je ve skutečnosti mnohem širší.

Velká část ustálených slovních spojení je založena na posunu významu, právě proto dělají největší problémy v jazyce například cizincům nebo obecně nerodilým mluvčím. Ustálená spojení totiž nejsou jen přísloví jako „bez práce nejsou koláče“, u nichž se dá sémantika snadno odvodit, ale také naprosto běžná vyjádření s přeneseným významem typu „sypat si popel na hlavu“, „vzít nohy na ramena“ nebo „jít s barvou ven“, která nelze vnímat doslovně a k jejichž pochopení je potřebná širší jazykově-kulturní znalost.

Tichá voda...

V letošních testech měly děti, které skládaly přijímací zkoušky na střední školy, tedy zhruba čtrnácti- až patnáctileté, doplnit chybějící výraz do spojení „tichá voda ***** mele“ nebo „zvyk je železná *****“. Nejednalo se tedy o žádné zastaralé pranostiky, které se v jazyce vyskytovaly před sty lety, ale o naprosto běžná ustálená spojení užívaná i v dnešní češtině.
Mladší žáci hlásící se na osmiletá gymnázia, tedy děti kolem jedenácti či dvanácti let, měly navíc tu výhodu, že v jednom z předchozích cvičení dokonce dostaly následující definici sousloví: „Sousloví je ustálené spojení dvou nebo více slov, které se používá jako jeden celek s vlastním významem, např. koupila si spodní prádlo. Jednotlivé části sousloví nelze nahradit synonymy, neboť význam slovního spojení by se změnil nebo by vzniklo velmi nezvyklé slovní spojení, např. koupila si dolní prádlo.“ Čili získaly tak zároveň vodítko k tomu, že ustálené slovní spojení nesnese doplnění jakéhokoli náhodného slova, které žáka zrovna napadne, ale že s tím správným vytváří unikátní konotaci se specifickým významem.
Doplnit pak měly výrazy do „opakování je ***** moudrosti“ nebo „pro dobrotu na *****“. Tedy opět naprosto běžná vyjádření, s nimiž se v každodenním životě úplně obvykle setkají, a bez znalosti významu jaksi nebudou tak úplně chápat jejich smysl.

Jak už jsme si řekli, frazeologie je tradičně součástí nauky o slovní zásobě. Zjednodušeně řečeno tak můžeme usoudit, že tato úloha testuje právě slovní zásobu a jazykové povědomí žáků. Nejde navíc o šestiletá dítka, která si význam některých spojení teprve osvojují, ale o studenty, kteří již v životě prošli mnoha komunikačními situacemi.
Čili pokud jde o komplexní zkoušku, která má prokázat základní orientaci v českém jazyce a různých jeho aspektech, nevidím v jedné úloze tohoto typu v celém testu naprosto žádný problém. Samozřejmě se může stát, že si žák pod tíhou nervozity na spojení nevzpomene. Že by se s ním nikdy v životě nesetkal, už se mi zdá méně pravděpodobné a patrně by mu neznalost základních ustálených slovních spojení mohla dělat potíže při běžné komunikaci, pokud by je skutečně vykládal doslovně, a mohlo by tak u něj docházet ke zbytečným nedorozuměním.

Setkala jsem se také s argumentem, že používání ustálených slovních spojení svědčí naopak o malé slovní zásobě, je považováno za neoriginální a děti brzdí v kreativitě. Pochopitelně není žádoucí, aby se například e-mail v každé třetí větě hemžil příslovími, na druhou stranu užívání ustálených konotací je především v mluvené komunikaci naprosto běžné a v mnohých případech naopak smysl vyjádření usnadní nebo jej učiní jazykově ekonomičtějším.

Frazémy jako součást mezinárodních zkoušek

Nezapomeňme také, že jisté aspekty frazeologie jsou běžnou součástí také některých zkoušek z cizích jazyků na mezinárodní úrovni. Například v angličtině bývají součástí testů mimo jiné takzvaná frázová slovesa, jejichž význam mění většinou k nim přidružená předložka, příslovce nebo další slovní druhy (kupříkladu make up, look after, carry on, hang out a další). Ty jsou i součástí certifikovaných zkoušek, jakou je například FCE, CAE a další. Jejich význam často také nelze odvodit z psané formy a je nutné znát kontext, v němž se tato spojení používají. Podobně je tomu i v dalších jazycích.
Nejde tak o žádný zkostnatělý výmysl Cermatu, který se rozhodl potrápit děti na „stoletých“ rčeních, která používala naposledy možná tak Božena Němcová. Frazeologie je běžnou součástí našeho jazyka, literatury, ale především mluvy a její znalost patří k základnímu jazykovému kapitálu každého mluvčího.