Poté, co ve Sněmovně prošel do druhého čtení návrh zákona o manželství pro všechny, vyrojila se na sociálních sítích či v jiných veřejných debatách spousta lidových etymologů a jazykových rádoby odborníků a znalců, kteří okamžitě přispěchali s obhajobou toho, proč je manželství jen jedno, a sice mezi ženou a mužem. Ačkoli by bylo namístě očekávat spíše společensko-právní výklady, mezi jeden z nejčastějších argumentů pro zachování tradičního svazku patří právě jazykový aspekt.
Ačkoli to samozřejmě neplatí plošně, často jde o diskutéry, kteří, soudě dle jejich stylu psaní, sami češtinu zcela neovládají, uzurpují si však přesto jakési právo na její „ochranu“ či dokonce výklad. Pojďme si tedy udělat malý jazykový exkurz, který nám pomůže lépe pochopit, zda jejich argumenty mohou v odborné debatě vůbec obstát.

Každý student lingvistiky se na začátku svého studia dozví základní poučku uznávaného jazykovědce Ferdinanda de Saussura, že vztah jazykového znaku a označovaného jevu je arbitrární čili nahodilý. Jinými slovy to, že manželce říkáme v češtině manželka, v angličtině wife a v italštině moglie atd., je prostě společenská dohoda a tato dohoda se může v čase měnit, upravovat nebo rozšiřovat.
Je potřeba také říci, že si spousta diskutérů plete etymologii (tzn. nauku o původu slov) a sémantiku (tzn. nauku o významu). Etymologie sice nastiňuje, z čeho slovo původně pravděpodobně vzniklo (a ani tady často není výklad jednoznačný), jeho význam se ale s lety logicky mění a posouvá.

Manželství, nebo malženství?
Slovo manželství nepochází z germánského man (=muž), jak spousta lidí ráda tvrdí. Jeho kořeny musíme hledat v praslovanštině, což je, nutno podotknout, zcela mrtvý jazyk pradávných Slovanů, z nějž vychází mimo jiné i čeština. Ano, v praslovanštině byla původní forma malъžena v podstatě duálovým označením pro ženu a muže. Pojďme si nejprve říci, co je to duál. Jde o gramatickou kategorii značící dvojné číslo bez ohledu na jednotlivý rod (duálem jsou dnes například ruce nebo nohy). Obdobou „malženy“ byl například duálový tvar bratъsestra, který označoval zejména příbuzenský vztah mezi dvěma lidmi, tedy spíše obdobu dnešního výrazu sourozenec. Podobně by bylo možno nahlížet i na manželství jako na výraz pro formu společenského svazku. Mimochodem v jiných jazycích etymologie pracuje s výrazy, jako je smlouva či dohoda, kde se o pohlaví vůbec nehovoří, ale zůstaňme u češtiny.
Dnešní manželství tak vzniklo vlastně přesmyčkou, tedy zkomoleninou původního tvaru. Kdybychom tedy chtěli být skutečně etymologicky důslední, měli bychom používat spíše slovo „malženství“. Většina z nás už ale k praslovanštině nedohlédne a kdybychom o ni měli opírat dnešní významy slov, mnohdy bychom zcela pohořeli.

Posun, upravení nebo úplná změna významu slova je naprosto přirozená věc v každém jazyce a možná byste se divili, kolik takových slov, která nějak vznikla, v nějakém kontextu se užívala a dnes mají diametrálně odlišný význam, ve své slovní zásobě máte. Jazyk si s tím většinou prostřednictvím mluvčích poradí úplně sám a nepotřebuje žádnou "sémantickou policii", která by neměnnost významu hlídala. To ani není možné, protože některé nové skutečnosti je zkrátka potřeba pojmenovat a někdy je jednodušší použít již vytvořené slovo, než přejmout např. cizojazyčnou formu nebo vymyslet slovo nové.

Snahu zastavit vývoj významu slov a jeho posun je podle mě prostým etymologickým fundamentalismem, nota bene často od lidí, kteří nemají o jazyce, natož pak etymologii, žádné ponětí a mnohdy ani svůj rodný jazyk dostatečně neovládají.

Pojďme si uvést několik příkladů pro zastánce tradičních významů:

Používáte třeba slovo sranda? A víte, že je utvořené od vulgarismu? Od jakého, na to určitě přijdete sami, stačí se podívat na kořen slova. Kdybychom důsledně uplatňovali etymologii, asi byste tento výraz například před dětmi vůbec říkat neměli...
Nebo máte v aktivní slovní zásobě slovo chlap? Tak to byste měli rozhodně omezit, protože v původním významu šlo vlastně o hanlivé označení pro neurozeného poddaného / sluhu / nevolníka, které podporuje feudální rozdělení společnosti a v podstatě otrokářství.
Do třetice něco aktuálnějšího – používáte u počítače myš? A nepřijde vám to jako týrání zvířat?

Takových slov jsou stovky a stovky, jen u mnoha z nich je už původní význam pro většinu lidí zcela zamlžen. Úplně stejně je to i se slovem manželství.
Zajímavé je, že většina obhájců tradičních hodnot nemá problém s tím nazvat i polygamní vztahy manželstvím a například mnohé ženy šejků bez problémů nazývají manželkami, i když to samotné definici podle jejich logiky zcela odporuje. Změna čísla jim evidentně nevadí, změna rodu aktérů je ale problém.

Pod jakým pojmem právně ukotvíme svazek dvou mužů nebo dvou žen (či jiných genderů), není otázka jazyka. Pokud má se stejnopohlavními sňatky někdo problém, neměl by to schovávat za lingvistiku a už vůbec ne etymologii, protože to nedává smysl, ale zkrátka přiznat, že je homofob.