Slavná akvaria
Anagramy jmen svých či kolegů se bavívali čeští básníci, spisovatelé a umělci odedávna, zejména v kavárnách, v nichž jazykové hraní patřívalo k těm vznešenějším kratochvílím. A že není lehké vytvořit přesmyčku zachovávající diakritiku a veškerou naši složitou morfologii. Tak se ústy Karla Trinkewitze, už zapomenuto v kterém lokále, Karel Šiktanc přeměnil ve větu "škrtila kance".
A věru to měl básník těžké, chtěl-li kolegovi oplatit stejnou mincí. I s pomocí cizích slov "writer" a "klient" tu pořád na přesmyčce zůstával "kaz". Spisovatel Jan Karafiát do kaváren asi moc nechodil, ale se svým současníkem Járou Cimrmanem, jenž pravidelně vysedával v Louvru, má jinou, niternější souvislost. Copak není krásné, že Jan Karafiát je vlastně přesmyknutý fanatik Jára?
Nejslavnější kavárnou literátů je bezesporu ta, jejíž akvária oken z jedné strany odráží Národní divadlo, a v níž mezi malými rybami plují občas i vzácné druhy umělecké. Zaslouží si býti oslavena za to, že okysličovala prostředí i v dobách, kdy se dýchalo špatně, a že - na rozdíl od skutečných akvárií - dovolila rybám odplout, byť jen do jiné, větší skleněné klece. Však umělci se zase rádi vraceli do oné zastavárny času, k níž café fatal přirovnal Josef Kroutvor. A jak jinak uctít tento objekt než básní, jež s ohledem na činnosti zde často provozované zvát by se měla pajánem.
Akvaria slavná(1)
On kaváren(2) byl štamgastem.
Od Vltavy rval racka Slávie(3),
řka: odnes roje(4) myšlenek!
Usedl na rajský vrchol lavic(5).
Pak zakryl čaj onen šátek(6) večera,
když nuda lihem(7) brouzdala.
Nechal splín líhnout, odseděl frk(8),
však algoritmem neodbitá gradovala(9)
jasná klec(10) zoufalosti,
jejíž dotyk krvi(11) neublíží.
I nuda nemrkla(12),
když škrtila kance(13),
a cestou klovla durman svišti(14).
Vždycky lze zrakem velebit šibenice(15),
zbývá-li tulákovi okraj mola(16).
(1)Kavárna Slavia
(2)Arne Novák
(3)Karel Václav Rais
(4)Ondřej Sekora
(5)Jaroslav Vrchlický
(6)Jan Otčenášek
(7)Milan Uhde
(8)Rudolf Těsnohlídek
(9)Magdalena Dobromila Rettigová
(10)Jan Skácel
(11)Viktor Dyk
(12)Milan Kundera
(13)Karel Šiktanc
(14)Vlastimil Vondruška
(15)Beneš Krabice z Veitmile
(16)Jarmila Loukotková
A věru to měl básník těžké, chtěl-li kolegovi oplatit stejnou mincí. I s pomocí cizích slov "writer" a "klient" tu pořád na přesmyčce zůstával "kaz". Spisovatel Jan Karafiát do kaváren asi moc nechodil, ale se svým současníkem Járou Cimrmanem, jenž pravidelně vysedával v Louvru, má jinou, niternější souvislost. Copak není krásné, že Jan Karafiát je vlastně přesmyknutý fanatik Jára?
Nejslavnější kavárnou literátů je bezesporu ta, jejíž akvária oken z jedné strany odráží Národní divadlo, a v níž mezi malými rybami plují občas i vzácné druhy umělecké. Zaslouží si býti oslavena za to, že okysličovala prostředí i v dobách, kdy se dýchalo špatně, a že - na rozdíl od skutečných akvárií - dovolila rybám odplout, byť jen do jiné, větší skleněné klece. Však umělci se zase rádi vraceli do oné zastavárny času, k níž café fatal přirovnal Josef Kroutvor. A jak jinak uctít tento objekt než básní, jež s ohledem na činnosti zde často provozované zvát by se měla pajánem.
Akvaria slavná(1)
On kaváren(2) byl štamgastem.
Od Vltavy rval racka Slávie(3),
řka: odnes roje(4) myšlenek!
Usedl na rajský vrchol lavic(5).
Pak zakryl čaj onen šátek(6) večera,
když nuda lihem(7) brouzdala.
Nechal splín líhnout, odseděl frk(8),
však algoritmem neodbitá gradovala(9)
jasná klec(10) zoufalosti,
jejíž dotyk krvi(11) neublíží.
I nuda nemrkla(12),
když škrtila kance(13),
a cestou klovla durman svišti(14).
Vždycky lze zrakem velebit šibenice(15),
zbývá-li tulákovi okraj mola(16).
(1)Kavárna Slavia
(2)Arne Novák
(3)Karel Václav Rais
(4)Ondřej Sekora
(5)Jaroslav Vrchlický
(6)Jan Otčenášek
(7)Milan Uhde
(8)Rudolf Těsnohlídek
(9)Magdalena Dobromila Rettigová
(10)Jan Skácel
(11)Viktor Dyk
(12)Milan Kundera
(13)Karel Šiktanc
(14)Vlastimil Vondruška
(15)Beneš Krabice z Veitmile
(16)Jarmila Loukotková