Štěstí! Co je manažer štěstí?
Neznám lepší zaměstnání než být manažerem něčeho, co neexistuje, nebo je tak neurčité jako třeba štěstí.
O jeho existenci a podstatu se přou moudré hlavy po staletí. Zbytek lidstva se domnívá, že je buď má, nebo alespoň na něj zná recept. Aktuálně se na světě eviduje něco přes sedm miliard receptů. Fungujeme-li ovšem jako součást velké a inovativní korporace, máme naději, že bude postaráno i o to, oč ostatní stále a marně usilují.
Náplní práce tzv. happiness manažera je formování pocitu spokojenosti zaměstnanců, kteří pak údajně odvádějí mnohem lepší práci. Happiness manažeři ale o svém poslání tak suchopárně nemluví. Oni totiž "udržují oheň v agenturním krbu", jsou "strážci štěstí ve firmě", "bdí nad firemními hodnotami". Intenzivně se zajímají o vztahy v korporátní společnosti i o to, zda někde nevázne komunikace. Prostě, jakási souhrnná pozice organizátora večírků, ochranky a firemní drbny.
Cituji slova jednoho úspěšného manažera štěstí: "Zajímavostí možná je, že žádnou 'happy kancelář' nemám. Zrušil jsem si 'svůj stůl' a snažím se plout po jednotlivých kancelářích tak, abych měl možnost být opravdu u toho, co se v týmu děje". Jaká škoda! Rád bych navštívil happy kancelář a spatřil obsah happy stolu, neboť si nějak nedokážu představit činnost zde provozovanou. S výzdobou pracovních prostor je to už lepší, byť mě napadají jen plakáty rozjásaných mladých lidí, graf s rostoucí mírou spokojenosti ve firmě a trezůrek se zakázanými, ale účinnými farmaky. Fakt, že happiness manažer se nemá kde zašívat, generuje nebezpečí, že se může kdykoliv přihrnout, bude nám dýchat na záda a zjišťovat, zda jsme šťastni. Třeba takto:
MŠ: Haj haj, Michaeli! (Manažeři štěstí pochopitelně tykají každému.)
M: Jo, jasně.
MŠ: S čím se potýkáš? Nechceš si zahrát fotbálek, dlouho jsem tě neviděl ve free zóně.
M: Řeším jeden průšvih se ztrátou dat.
MŠ: (Vůbec netuší, o co jde, ale je docela přizpůsobivý.) A to je přesně to, proč jsem tady! Rád ti pomůžu.
M: Tak fajn. Hele tady tahle procedura spadla a nabořila několik tabulí. Přišli jsme o dost dat, jenže nevíme přesně o jaká, takže asi nezbyde než spustit všechny kroky úplně od začátku.
MŠ: No vidíš, mně se taky jednou nabořila tabule v nejhorší okamžik. Už jsem do ní měl zapíchané všechny obrázky, ona spadla a ulomil se jí roh. (MŠ má vždycky v rukávu nějaký vhodný příklad ze života, ví, že obecné rady nikdo nebere. Když jsou ale aplikovány na konkrétní situaci, lidé je přijmou.) A vidíš, stejně jako ty jsem našel řešení.
M: Jaké řešení?
MŠ: Přece jsi ho sám popsal. Začít prostě znova, zvedneš se a jdeš dál!
M: Se asi hned tak od kompu nezvednu, než to všechno zase nastavím.
MŠ: Ale štěstí je, když víš, jak dál. Já taky koupil novou nástěnku a začal od začátku.
Ve firmě plné spokojených lidí prý vůbec nejde o prachy, nicméně manažeři štěstí berou průměrně padesát tisíc a víc. Moje rada pro společnosti s nižšími rozpočty: Happiness manažera lze snadno nahradit automatem na energetické nápoje a marihuanové koláčky.
O jeho existenci a podstatu se přou moudré hlavy po staletí. Zbytek lidstva se domnívá, že je buď má, nebo alespoň na něj zná recept. Aktuálně se na světě eviduje něco přes sedm miliard receptů. Fungujeme-li ovšem jako součást velké a inovativní korporace, máme naději, že bude postaráno i o to, oč ostatní stále a marně usilují.
Náplní práce tzv. happiness manažera je formování pocitu spokojenosti zaměstnanců, kteří pak údajně odvádějí mnohem lepší práci. Happiness manažeři ale o svém poslání tak suchopárně nemluví. Oni totiž "udržují oheň v agenturním krbu", jsou "strážci štěstí ve firmě", "bdí nad firemními hodnotami". Intenzivně se zajímají o vztahy v korporátní společnosti i o to, zda někde nevázne komunikace. Prostě, jakási souhrnná pozice organizátora večírků, ochranky a firemní drbny.
Cituji slova jednoho úspěšného manažera štěstí: "Zajímavostí možná je, že žádnou 'happy kancelář' nemám. Zrušil jsem si 'svůj stůl' a snažím se plout po jednotlivých kancelářích tak, abych měl možnost být opravdu u toho, co se v týmu děje". Jaká škoda! Rád bych navštívil happy kancelář a spatřil obsah happy stolu, neboť si nějak nedokážu představit činnost zde provozovanou. S výzdobou pracovních prostor je to už lepší, byť mě napadají jen plakáty rozjásaných mladých lidí, graf s rostoucí mírou spokojenosti ve firmě a trezůrek se zakázanými, ale účinnými farmaky. Fakt, že happiness manažer se nemá kde zašívat, generuje nebezpečí, že se může kdykoliv přihrnout, bude nám dýchat na záda a zjišťovat, zda jsme šťastni. Třeba takto:
MŠ: Haj haj, Michaeli! (Manažeři štěstí pochopitelně tykají každému.)
M: Jo, jasně.
MŠ: S čím se potýkáš? Nechceš si zahrát fotbálek, dlouho jsem tě neviděl ve free zóně.
M: Řeším jeden průšvih se ztrátou dat.
MŠ: (Vůbec netuší, o co jde, ale je docela přizpůsobivý.) A to je přesně to, proč jsem tady! Rád ti pomůžu.
M: Tak fajn. Hele tady tahle procedura spadla a nabořila několik tabulí. Přišli jsme o dost dat, jenže nevíme přesně o jaká, takže asi nezbyde než spustit všechny kroky úplně od začátku.
MŠ: No vidíš, mně se taky jednou nabořila tabule v nejhorší okamžik. Už jsem do ní měl zapíchané všechny obrázky, ona spadla a ulomil se jí roh. (MŠ má vždycky v rukávu nějaký vhodný příklad ze života, ví, že obecné rady nikdo nebere. Když jsou ale aplikovány na konkrétní situaci, lidé je přijmou.) A vidíš, stejně jako ty jsem našel řešení.
M: Jaké řešení?
MŠ: Přece jsi ho sám popsal. Začít prostě znova, zvedneš se a jdeš dál!
M: Se asi hned tak od kompu nezvednu, než to všechno zase nastavím.
MŠ: Ale štěstí je, když víš, jak dál. Já taky koupil novou nástěnku a začal od začátku.
Ve firmě plné spokojených lidí prý vůbec nejde o prachy, nicméně manažeři štěstí berou průměrně padesát tisíc a víc. Moje rada pro společnosti s nižšími rozpočty: Happiness manažera lze snadno nahradit automatem na energetické nápoje a marihuanové koláčky.