Mnoha občanům se po dosažení dohody mezi Lékařským odborovým klubem a ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem ulevilo. Dojednaný kompromis odsouhlasený vládou a přijatý většinou zástupců Lékařského odborového klubu každopádně nelze chápat jako vítězství ani prohru pro žádnou ze stran sporu.

Z pohledu LOK je to vzhledem ke složení vlády a parlamentu asi maximum možného. Vláda po dlouhém otálení nakonec zabezpečí to, co občanům garantuje Listina základních práv a svobod (která je součástí ústavního pořádku ČR), tedy právo na ochranu zdraví a zdravotní péči. Záměrně vynechávám slovo „bezplatnou“, které sice uvádí čl. 31, ale po Julínkových reformách již v reálu neplatí.

Musím zároveň zdůraznit, že si velmi vážím slov, která pronesl předseda LOK Martin Engel, když vysvětloval důvody, proč i při ne zcela vyhovujícím obsahu memoranda vyzve lékaře ke stažení výpovědí: „Vede nás k tomu zejména vědomí, že pacienti a celá veřejnost už delší dobu zažívají kvůli průtahům v jednání pocity nejistoty a strachu…“

V souvislosti s tím je potřeba si připomenout postoje některých politiků jako např. poslanců Marka Šnajdra či Borise Šťastného, i některých senátorů z ODS, kteří ještě několik hodin před dohodou její sjednání veřejně odmítali.

Jakou alternativu viděli jako reálnou? Naprostou prohru lékařů nebo pacienty bez potřebné péče? Možná nejlépe obojí, aby byla otevřena cesta k další privatizaci zdravotnictví. Díky všem rozumným, že se tak nestalo.

Věřím, že lékaři v nemocnicích zůstanou. Zároveň očekávám, že vše, co bylo zveřejněno v průběhu akce „Děkujeme, odcházíme“, (např. 18. ledna na konferenci, kterou jsem pořádal v Senátu) o nehospodárném až kriminálním jednání lidí a skupin parazitujících na zdravotnictví, jakož i zcela nelogické jednání Ministerstva zdravotnictví, bude prověřeno, že budou vyvozeny závěry a chyby odstraněny. Právě zde jsou totiž k dispozici finanční zdroje pro další rozvoj zdravotní péče, vzdělávání a samozřejmě i pro důstojné mzdové ohodnocení všech pracovníků ve zdravotnictví.

Dalším zdrojem jsou nelogicky a pro některé skupiny občanů protekčně nastavená pravidla v odvodech zdravotního pojištění a pět let vládou odkládaná valorizace plateb za tzv. státní pojištěnce, kteří jsou převážně pojištěni ve VZP a potřebují nejvíce zdravotní péče.

Pozornost je třeba zaměřit rovněž na eliminaci množství přesčasových hodin lékařů. Ty totiž ve stávajícím neúnosném množstvím nutně představují riziko nejen pro lékaře, ale také pro pacienty.

Za neúspěch až prohru akce „Děkujeme, odcházíme“ bych považoval, kdyby vše zůstalo při starém. Přetrvávající stav by byl jen podhoubím pro zdůvodňování privatizací a avizované reformy by směřovaly k tomu, jak z občanů - pacientů zvyšováním přímých plateb pod rouškou zodpovědného chování vytahovat další peníze.

Přeji si, aby lékaři společně se zodpovědnými politiky zůstali nadále na straně občanů.

Článek byl ve čtvrtek 17. února nabídnut ke zveřejnění redakci Práva, ovšem bez reakce.