Masarykovo jméno bylo v minulosti předmětem nenávisti i nekritického obdivu, dnes je zneužíváno.

V těchto dnech si připomínáme 74. výročí od smrti prvního prezidenta samostatného československého státu Tomáše Garrigue Masaryka. Byl populární jako žádný jiný politik po něm, parlament kvůli němu dokonce přijal i speciální zákon „T. G. Masaryk - zasloužil se o stát“.

Některé projevy obdivu, kterých se Masarykovi za první republiky dostávalo, jsou z dnešního pohledu pochopitelně za hranicí vkusu. S rezervou na ně pohlížel i sám prezident. Dobře si pamatoval, že v době hilsneriády bylo jeho jméno terčem nenávisti mnoha lidí. Vlastní studenti mu vyhrožovali, kdosi mu vytloukl okna, fyzicky napadli dokonce jeho manželku Charlottu Garrigue. Jediná výrazná politická síla, která Masaryka tehdy hájila, byla sociální demokracie.

Masaryk pocházel z chudých poměrů, jeho rodina byla jazykově smíšená (maminka mluvila německy, otec byl Slovák) a nepříliš vzdělaná. Dokonale rozuměl nižším sociálním vrstvám, ekonomicky slabým a znevýhodněným. Znal jejich potřeby, a proto byl humanista a demokrat nejenom slovy, ale i činy. Právě díky tomu měl celý život k sociální demokracii tak blízko.

O novém československém státu měl jasnou představu. První republika byla přes všechny své chyby zemí, se kterou se z hlediska vnitřního demokratického uspořádání mohlo srovnávat jen nemnoho států (volební právo pro ženy, vyspělá sociální politika atd.). Už samotná myšlenka mnohonárodního a přitom demokratického státního celku byla po zkušenostech první světové války odvážná. Ve srovnání s jiným mnohonárodním státem, habsburskou monarchií, kterou dnes někteří vidí v růžových barvách, jsou tu zcela zjevné rozdíly. Každý, kdo si idealizuje Rakousko-Uhersko, měl by se napřed popasovat s Masarykovým politickým odkazem. Pokud si na to troufá.

Další módou je stavět Masaryka a jeho politickou koncepci do opozice vůči evropské integraci. Přitom by se mezi tehdejšími politiky našlo jen málo takových Evropanů, jako byl on.

Také ti, kdo dnes používají slova „levice“ a „levicový“ jako hanlivou nálepku označující zpátečnictví či odpor k jakýmkoliv reformám, by se měli v první řadě vyrovnat s Masarykovým politickým dílem, s názory, které říkal, psal a především aktivně prosazoval. Buď jedno, nebo druhé!

Nenarodil se dosud v této zemi jiný politik s tak opravdovým vztahem k sociálně slabým, jako Masaryk. I proto je bezesporu největší historickou postavou české a československé levice. Sociální demokracie byla také po celou dobu jeho veřejné činnosti asi jediná skutečně významná strana, o kterou se mohl bezvýhradně opřít nejen za první republiky, ale už v těžkých časech hilsneriády.

Písničkář Jaroslav Hutka označil před několika lety TGM za největšího českého sociálního demokrata. Naprosto s ním souhlasím. Masarykův odkaz patří sice dnes všem, rozhodně by ale neměl být překrucován.