Není sporu o tom, že aféra Davida Ratha je pro sociální demokracii velkou ostudou a poškozuje ji. A nepochybuji, že média, která bývalého středočeského hejtmana nikdy neměla v lásce, nám budou tuto kauzu opakovaně připomínat. Budiž, je to svým způsobem jejich úloha, i když mám pocit, že být to jiný politik než nepopulární Rath, novináři by aféru nesledovali s tak neskrývaným nadšením.

Stejně tak nám budou Rathovu aféru předhazovat představitelé vládní koalice, zejména ODS. Tady je však na místě položit si otázku, zda na to má kdokoliv z nich nárok. Já tvrdím, že nemá. Jak si může kdokoliv z největší vládní strany osobovat právo soudit sociální demokracii po zázračném zbohatnutí Aleše Řebíčka poté, co se stal ministrem dopravy a přihrával své (údajně bývalé) firmě Viamont jednu miliardovou zakázku za druhou? Kde berou politici z ODS tu drzost hodnotit morálku ČSSD poté, co mají sami na kontě aféru Pavla Drobila, který je dodnes místopředsedou strany? Spoléhají snad, že veřejnost zapomněla na tunel zvaný ProMoPro? Není snad Alexandr Vondra v rozporu se všemi pravidly normální politické kultury stále ministrem obrany?

A tak bych mohl pokračovat donekonečna, připomenout kšefty pánů Dalíka a Topolánka, známého mistra v „odklánění“ milionů Martina Kocourka, čtyricetimilionový úplatek senátora Nováka, aféru Bém – Janoušek, zmanipulované zakázky Martina Bartáka na ministerstvu obrany nebo justiční mafii. Nakonec bychom se na této cestě do minulosti dostali přes vytunelovaný Knižní velkoobchod bývalého místopředsedy ODS Miroslava Macka, fiktivní sponzory Bácse a Sinhu, nevydání poslance Kočárníka a senátora Salzmanna k trestnímu stíhání až k časům kupónové privatizace a budování divokého kapitalismu bez pravidel.

Právě v první polovině 90. let a nejintenzivněji po vzniku samostatné České republiky to totiž všechno začalo. Tenkrát začaly pod hesly typu „útěk ekonomů před právníky“ mafiánské korupční praktiky pronikat do české politiky a zapouštět v ní hluboké kořeny. Připomínám, že u moci byla ODS a osoby, které za to všechno nesou největší díl politické odpovědnosti, dodnes zastávají vysoké posty. Je skutečně ironické, že právě tehdy, v letech 1991-1994, byl členem ODS i David Rath.

Ne, ODS nemá nejmenší právo být Rathovou aférou znechucena. Sama má na hlavě tolik másla, že by to stačilo uspokojit celoevropskou spotřebu na několik desítek roků dopředu. Ať raději zpytuje svědomí. Profesor Keller odhaduje, že podíl Davida Ratha a jeho kompliců na objemu zkorumpovaných veřejných zakázek činil 0,04%. Nevím, zda je to přesné, ale na místě je otázka, kdo si asi strká do kapes ten zbytek?

Jedině řadoví občané mají legitimní právo projevovat zklamání a znechucení. A je úkolem celé sociální demokracie vydobýt si zpátky jejich důvěru.