Připomněli jsme si výročí okupace v srpnu 68 a zase bylo všude vidět tanky. Před dvěma lety v jubilejním roce jsme si dokonce znovu postavili bolševický tank před Národní muzeum a hlavní výstava věnovaná osmašedesátému roku se „přirozeně“ jmenovala „A přijely tanky“. Není to divné vzpomínat na okupaci? Pokud nejsme masochistický národ, jakože nejsme, tak bude zřejmě ještě něco jiného ve hře. Co ještě? Převažující odpověď podává současná ideologie totalitarismu, jejíž výklad přičinlivě opakujeme.
Stalo se, že vláda, když zrovna pilovala poslední odstavce svého programu, přerušila jednání a její představitelé odjeli na pohřeb mašínovce Paumera, aby zde uctili památku tohoto bojovníka proti komunismu. Lídři koalice nezaváhali a doplnili vládní program o závazek, že se zasadí o uznání třetího alias protikomunistického odboje. Koalice rozpočtové odpovědnosti tak dostala další rozměr. Staré známé neoliberální dogma o škrtání veřejných výdajů bylo doplněno o nový neznámý antikomunismus. Tentokráte ani antikomunismus kverulantů, ani vedlejší hra ODS, zato nový profil pravice, která tak našla ideový deštník, pod nímž se může držet za ruce. Mýlí se ti, kdo prorokují této koalici rychlý konec. Naopak, před očima nám roste nové politické souručenství české pravice.